Labutí píseň Sunset Boulevardu aneb proč se vydat do Ostravy

11. února 2017 v 19:22 | Míra Harnoch |  Muzikály
Každou divadelní sezonou to láká víc a víc. Vyrazit do Ostravy a podívat se alespoň na jedno ze sedmi představení, ve kterých Tomáš účinkoval, účinkuje nebo například nyní od března bude účinkovat. Pro většinu z těch, kteří bydlí v Čechách a ne na Moravě, skončí tenhle sen u věty "je to daleko" nebo "musel bych shánět ubytování". To všechno se ale dá vyřešit a věřte, že to pak stojí za to.




Někoho může odradit i poloha Divadla Jiřího Myrona. Sotva uděláte první krok z vlaku, zachytíte pohledem posprejované staré tovární budovy, navíc nejkratší cesta na vaše představení vede skrze pověstnou Stodolní ulici. Ano, všichni máme v živé paměti příběh hrůzy Michala Hrůzy, ale vězte, že v podvečer se tu na chodnících lemujících řadu restaurací, barů a podezřelých klubů pohybuje asi tolik lidí jako na pražském Václaváku v sobotu ráno.

Pak už stačí projít pasáží Vesmír a po pravé straně na vás bude vykukovat kachlíková tvář zadní části divadla. Když projdete hlavním vhodem, možná se leknete, že to byla brána v časoprostoru a ocitli jste se v dobách minulého režimu. Dřevěné obklady, šedivo-béžový semiš i skleněné lustry vám mohou připomínat dobu, na kterou byste raději nevzpomínali, tedy pokud ji pamatujete. Ale divadlo už brzy plánuje rekonstrukci a navíc prostředí nijak nesnižuje zážitek z představení.

Tím končí výčet faktů, které by vás zbytečně mohly odradit, a pojďme k tomu, co vás má přitáhnout. Tedy ona je to vlastně jen jedna věc - divadlo! Leckdo si však možná neuvědomí, co to slovo obnáší, dokud nepřijede právě sem. Živý orchester, početný sbor, plno šikovných lidí, jejichž jména vám nejspíš nic neřeknou, ale přesto vám přichystají skvělý zážitek.

A co teprve to publikum. Andrew Lloyd Webber ne nadarmo říkal, že Jesus Christ Supertar je sice jeho nejznámější a nejúspěšnější muzikál, ale Sunset Boulevard je ten nejlepší. Hudba je krásná, skvěle navozuje pocity, které má divák při pohledu na jeviště mít, zpívání je těžké a pro herce je složité trefit moment, kdy začíná jeho part. Tohle všechno dokáží Ostravští ocenit. Na konci představení tleskají vestoje stejně bouřlivě dirigentovi jako hlavním sólistům.

Tomáš jako Joe Gillis prožil něco, co v žádné roli před tím. Celé představení nesleze z jeviště, prožije na jevišti všechny druhy emocí, od lásky přes vztek až po smrt. Nejen na něm bylo při závěrečné děkovačce vidět, jak moc ho mrzí, že něco tak krásného právě zahrál naposledy. Poslední píseň Katariny Hasprové alias Normy Desmond byla zjevně také mnohem emotivnější než jindy a jen těžko před diváky zadržovala slzy.

Kdo Sunset Boulevard v Ostravě nestihl, o moc přišel. Ale smutnit rozhodně nemusí. Stejným způsobem a stejně poctivě se tu dělají i ostatní představení. Tak neváhejte a udělejte si výlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama