Rozhovor v časopisu Policista: "Třeba jednou budu kuchařem"

18. října 2015 v 14:41 | Časopis Policista |  Články
S Hudbou Hradní stráže a Policie ČR se poprvé setkal v městském divadle v Sokolově. Zde dostal nabídku stát se sólistou. Oficiální konkurz si odbyl na koncertu v Jihlavě, který se konal při příležitosti předávání vyznamenání policistům. "Byl jsem vlastně hrdý, že jim ten vzácný večer můžu zpříjemnit," říká dnes o svém zážitku zkušený zpěvák.

* Zpěvákem jste chtěl být už od mala, nebo u vás v dětství vítězily jiné profese?

Jako úplně malý jsem určitě nepřemýšlel o zpěvu, klasicky jsem chtěl být tím, co mě v tu chvíli fascinovalo. Pamatuju se, že mě hodně bavili popeláři. Později na základce jsem se už musel nějak rozhodnout, jakou cestou se dám, ale zpěv to pořád ještě nebyl. Měl jsem díky výuce hudebních nástrojů, hlavně houslí, klavíru, kytary, předpoklady jít dál na nějakou hudební školu. Z toho ale nakonec sešlo, protože dráha muzikanta není zrovna nejjistější. A tak jsem šel na gymnázium.

* Jak se měnil váš hudební vkus, co jste poslouchal "od mala"?

Nejdřív to byly určitě lidové písničky ve školce. Moje babička byla učitelkou v MŠ a všechny mě je naučila. V hudební škole to byla vážná hudba a záhy jsem začal chodit do školního orchestru, kde v tu dobu, to mi bylo asi osm, frčely "Lehárovky" a vůbec takové populární skladby. Vím, že jeden čas mně hodně uchvátily Kelly Family. Na střední škole mě dost ovlivnilo moje roční studium na hudebním gymnáziu v německém Amberku. Samozřejmě i tam jsem byl ve školním orchestru, ale poslouchal jsem i tvrdší hudbu. Některé německé kapely se mi tehdy dost líbily.

* Jakou máte nejoblíbenější písničku z vlastního repertoáru a jakou převzatou?

Nemůžu jmenovat nejoblíbenější písničku, protože se to mění. Záleží i na tom, co přijde nového nebo jakou novou aranži má třeba starý hit. Mezi moje nejoblíbenější patří ty, které mám stále zařazené v programu koncertů a vystoupení.

* Co texty písní? Píšete si je sám, nebo máte textaře?

Já jsem především zpěvák, a abych pravdu řekl, zatím nemám potřebu skládat vlastní písně. Nejsem ani skladatel a ani textař. Myslím, že každé řemeslo by se mělo dělat na profesionální úrovni. Zkrátka, můj názor je, že by k tomu měl být vystudovaný pevný základ.

* Koho z již nežijících interpretů byste si rád poslechl naživo, kdyby to šlo?

Tak to vím úplně přesně, nikdy už se mi nepodaří vidět Franka Sinatru a Sammy Davise Juniora. Jsem rád, že jsem se setkal s Waldemarem Matuškou, Karlem Hálou a Karlem Černochem. Tyto pány zpěváky jsem měl to štěstí slyšet naživo, a dokonce s nimi i spolupracovat.

* Dojímáte se při své práci?

Byl bych asi špatný muzikálový zpěvák, kdybych neplnil to, co se ode mě na jevišti očekává. Plakat i smát se, milovat i nenávidět. To tak je.

* Spolupracujete s Hudbou Hradní stráže a Policií České republiky, překvapili vás něčím policejní hudebníci?

Spoustu těch hudebníků jsem znal z jiných koncertů, jen jsem nevěděl, že prezentují HHS a PČR. Nakonec jsem poznal asi všechny a velmi mě těší, že jsou to bezvadní kluci a skvělá děvčata a všichni platí za výborné muzikanty.

* Jak relaxujete?

V současné době je to opravdu těžké, mám hodně práce - chválabohu, ale zpět k otázce, aktivně odpočívat moc nemůžu. Rád chodím po horách, plavu, lyžuju, ale není čas, můj odpočinek se teď smrsknul na oblíbené činnosti, jako je vaření, běhání s naší fenkou Getty a samozřejmě spaní.

* Máte z něčeho strach?

Jako každý člověk mám strach o své blízké, o jejich i svoje zdraví, o to, abych měl vždy dost práce.

* Tušíte, co budete dělat za patnáct, dvacet let?

Nevím… třeba budu kuchař.

* Roku 2005 jste vypovídal na policii kvůli incidentu v hospodě. Jak s vámi policisté komunikovali?

Někteří byli dost přísní. Ale to mají v popisu práce. Já mám tu nevýhodu, že i pro spoustu policistů jsem konkrétní osoba, můžou mít i osobní předsudek, i když mě osobně neznají. Rád bych ale řekl, že kdo se ke mně choval velice korektně během vyšetřování toho nešťastného incidentu, byla paní kapitánka Milada Razímová ze sokolovské kriminálky a touto cestou jí za její korektní přístup velmi děkuji.

* Setkal jste se s policisty ještě někdy?

Mám jeden případ, na který často vzpomínám. Bylo to v roce 2005, jel jsem tehdy zpívat do Ústí nad Labem a jel jsem velmi na čas. Kulturní dům v Ústí je uprostřed takových spletitých uliček. Když jsem deset minut jezdil jednosměrkami dokola a kulturák z auta pořád viděl, rozhodl jsem se risknout a projet asi padesát metrů jednosměrku v protisměru. Na konci mě chytil strážník. Vysvětloval jsem, že už mám být na scéně, že už tu bloudím deset minut, a že nejsem zdejší atd. Jen zakroutil hlavou, a řekl památnou větu: "Když je na volvo, je i na pokuty." a napařil mi dva tisíce… Od té doby jezdím kiou.

* Znáte nějaký vtip o policistech?

Tenhle mi vyprávěl jeden policista: "Policajt se zamyslel…"

* Jak by vypadala vaše ideální dovolená?

No zasnít se můžu, jestli se mi to někdy splní, je věc druhá: pár týdnů bych s nejbližším člověkem rád strávil v klidu, někde v teplých krajích.

* A plány do budoucna?

Budoucnost nemůžu zas až tak moc plánovat, moje plány jsou hodně závislé na tom, jestli budu mít obecenstvo, které mě bude chtít poslouchat. Práce mě baví a nerad bych se jí vzdal.

* Mluvil jste o studijním pobytu v Německu. Můžete na závěr prozradit, jaké to bylo?

V zahraničí jsem se naučil německy, což je dar. Cizí jazyk se nejlépe naučíte mezi lidmi, kteří jím běžně komunikují. Jinak jsem se za hranicemi stal samostatnější, bylo mi tehdy 17 let. V neposlední řadě jsem v Německu získal nový pohled na hudbu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama