Březen 2015

Desetiletka píle, dřiny a poctivé práce přitáhla vysněnou Thálii

29. března 2015 v 3:35 | Míra Harnoch |  Muzikály
Dnes už asi málokdo věří známému českému přísloví "s poctivostí nejdál dojdeš". Příkladů, které tohle lidové moudro vyvrací z kořenů, bychom asi každý ve svém životě našli spoustu. O to víc pak potěší, když se přeci jen alespoň v něčem jeho pravdivost potvrdí. V sobotu večer taková chvíle nastala a to v momentě, kdy si Tomáš došel po prknech Národního divadla pro svou první Thálii za nejlepší muzikálový výkon roku 2014.

Kdo Tomáše zná a nejlépe celých deset let jeho divadelní kariéry, asi mu nemůže tuhle cenu nepřát. Od té doby, kdy se poprvé coby čerstvý produkt hudební reality show zjevil v muzikálu Miss Saigon, už ztvárnil dalších 20 rolí. Těžko by k tomuhle neuvěřitelnému počtu došel, kdyby si hned s prvním představením neuvědomil, jak tvrdě na sobě musí začít pracovat.

Léta dřiny na Ježkově konzervatoři, ale i každé zkoušení nového představení pod zkušenými režiséry ho posouvalo vždy o kus dál. Už v Draculovi si pan Bednárik všiml Tomášova nejen pěveckého ale i hereckého talentu. Ján Ďurovčík se zase nedávno nechal na jednom z konkurzů slyšet, že Tomáš je jedním z nejlepších muzikálových zpěváků, se kterými měl tu čest pracovat.

Poctivost v přístupu k práci mu přinesla řádku krásných rolí a po sobotním večeru také třešinku v podobě cenné vázy. Těch, kteří Tomášovi Thálii přejí, jsou podle facebookových gratulací desítky a desítky. A další oslavné vzkazy mu cvrlikají na mobilu možná ještě teď.

Ale jako každý rok se určitě i letos najdou tací, kteří se při rozdělování cen ušklíbli a opět si budou tvrdit svou, jak je komise zaujatá. Pravděpodobně jde o ty, kteří ostravskou Evitu ani neviděli a sami si ve skrytu duše mysleli na jiného favorita. Vždyť jen kolik poprasku vzbudila absence nominace někoho z pražského Fantoma opery.

V Tháliích ovšem více než v jakékoli jiné anketě platí mušketýrské heslo "jeden za všechny, všichni za jednoho". Strašně moc tu záleží na představení a divadle jako celku. Jak už sám Tomáš v mnoha rozhovorech řekl, v Ostravě se dělá opravdu poctivé divadlo. Bez nějakých velkých reklam v bulváru a jiných komerčních akcí dřou všichni členové souboru od dirigenta až po posledního sboristu. Není divu, že se jim Tomáš tak zalíbil a nechali si ho tam pro Evitu a následně i pro Sunset Boulevard. Jsou totiž všichni ze stejného těsta a Tomáše si proto váží.

Muzikáloví fanoušci vždy v listopadu lamentují nad tím, jací skvělí zpěváci se pohybují na divadelních prknech, ale v Českém slavíku jsou daleko v poli poražených. Dávno pryč jsou doby, kdy si zlatou sošku vyzpíval Dracula Daniel Hůlka. Pokud se nepohybujete pravidelně na titulních stranách bulvárních periodik a nejste hvězdou společenských verčíků, máte v anketě popularity jen pramalou šanci.

Tomáš se před časem vydal po jiné cestě, snažil se nezavdávat médiím příčinu šťourat se mu v soukromí, začal se věnovat hudbě, která je jemu srdci nejblížší a ne, která se líbí masám, a dál se zdokonaloval v muzikálovém umění. Co nedocení obyčejný lid, docení odborníci a na letošních Tháliích se to potvrdilo.

Proto Tomášovi tu krásnou vázu přejme a doufejme, že to je jen první vlaštovka!