Pomáda – klenot, který Kalichu chyběl

27. září 2012 v 2:06 | Míra Harnoch |  Muzikály
Jako kdyby si ředitel a producent Divadla Kalich Michal Kocourek skládal v kanceláři mozaiku a říkal si: Tak tajemné muzikály z líhně Landových tu už mám, historickou love story Robina Hooda taky, dramatický příběh s megahity Elánů jakbysmet, ale co mi tu jen chybí…? Ahá, už to mám! Světový muzikál, legenda, přitáhnu do Kalicha Pomádu!
Takhle nějak musel pan Kocourek postupovat, protože jak jinak si vysvětlit show, která počínaje 6. září v tomto divadle spustila. Opravdu tu chyběla.




Zprvu čeká na diváky trochu netradiční úvod. Do tmy se ozvou hlasy dvou milenců, kteří si jako předehru k hezkému večeru pustí jedno staré "elpíčko". Když se jehla dotkne desky a rozsvítí světla, otáčí se na desce všichni protagonisté a spouští úvodní pecku Pomády. Entrée jak má být pro takovou show. Teď už je jasné, že se hlediště bude bavit.

A bavilo. Divadlo okamžitě naplní jasné rysy režisérské taktovky Jána Ďurovčíka. Náročná choreografie, do detailu promyšlené fórky a bohužel i delší přestavby kulis, které jsou ale teď promakanější. Aby divák netušil, co kulisáci mezi scénami přestavují, pustí osvětlovači do diváků ostré světlo, které znemožní divákům ve tmě na jevišti cokoli vidět. Dle mého skvělý trik, na který zatím asi moc divadel nepřišlo. Jen by mohlo být použito méně různobarevných světel. Cílem by mělo být diváky oslepit na chvíli. Ne na vždy :-))

Ano, místy je těch vtípků možná až moc a říkáte si, není to už zbytečné? Ale stejně se nepřestáváte culit a tleskat provedenému skeči. Až další zhlédnutí představení odhalí, nakolik jsou některé scénky naplánované a nakolik mohou popustit uzdu fantazii sami herci. Vzhledem k tomu, že by právě Pomáda měla být oním tradičním silvestrovským představením, bude to asi jeden velký kopec švandy.

Oslava mládí, hudby a tance

Příběh netřeba dlouze představovat. Až na drobné detaily, které musely být vypuštěny kvůli divadelní adaptaci, představení kopíruje filmovou předlohu. Danny a Sandy spolu stráví léto, oba tuší, že našli protějšky svých snů, ale musí se vrátit ke svému životu. Náhoda je svede na jednu školu, kde ale Danny nesmí ztratit tvář napomádovaného frajera a slušňačka Sandy je vláčena bandou děvčat, která už prošla mnohými zadními sedadly aut a o mužském rodu si myslí své.

Pomáda je vlastně oslavou mládí, hudby a tance. Síla je v partě a ne v jednotlivcích a tak je to i na jevišti. Nikdo vyloženě nevyniká. Jde o spojení skvělé taneční company s neméně tanečně a pěvecky vybavenou skupinou lidí. Zcela logicky mají nejvíce prostoru Sandy s Dannym. Každý si ale užije svou chvilku slávy, která mu přinese potlesk od diváků.

Přistupme k obsazení. Tady se vyjímá další z hlavních rysů Jána Ďurovčíka. Precizní typologické vybírání herců s maximálními nároky na jejich kvalitu. Byť sem viděl jen jednu verzi hereckého ansámblu, věřím, že ty další jsou neméně kvalitní.

Na rozdíl od minulé české verze Pomády, které se tento slovenský režisér zhostil, si tentokrát vybral do rolí Dannyů kluky, kteří by se s pomocí paruky mohli co nejvíce přiblížit Travoltovské předloze. Stejně tak ponechal vzor Sandy.

Nechyběla Travoltovská chůze

Tu ve středu večer ztvárnila mně dosud neznámá slovenská muzikálová zpěvačka Veronika Gidová. Blonďatá Sandy ji sedla moc pěkně, i když někdy měla přísný výraz až to k uťápnuté katoličce moc nesedělo. V drsňačku na konci ale vykvetla dokonale. Zazpívala taktéž parádně a čistě mez náznaku slovenštiny. Ta byla hodně slyšet v mluveném slově, ale nic co by mělo uchu skromného diváka vadit.

Danny Jan Kříž s napomádovanou parukou stylisticky také skvěle zapadl do filmového vzoru. Travoltovskou chůzi asi dlouho piloval, protože jí zvládnul na jedničku. Některé sondy v jeho partu nejsou přímo pro jeho typ hlasu, ale poradil si se ctí. To kvůli čemu si ho Ďurovčík vybral především, budou zřejmě jeho taneční schopnosti. A ty tady uplatní dokonale!

Což se dostáváme důvodu, proč Tomáš nedostal roli Dannyho. Mnozí ortodoxní fandové "pouhého" Kenickieho asi chvíli zkousávali, ale je třeba opět pochválit tah režiséra dát mu zapravdu. Travoltovský, vytáhlý a šlachovitý, kluk z Toma už těžko bude, lev tanečních salónů asi teprv ne. Je hlavně výborným zpěvákem. I když nutno říct, že i tak náročnou choreografii v hromadných písních zvládá.

Kenickie je i tak skvělou rolí. Jejich románek s Rizzo svou zajímavostí zdárně sekunduje tomu ústřednímu. Perlou této role je ovšem sólovka Náš auťák. Tedy perlu z ní udělali až režisér a Tomáš. Kdo písničku znáte z poslechu, říkáte si možná, že jde o takovou běžnou hitovku z Pomády, na které si zpěvák zase tolik nezazpívá. Tak vězte, že Tomáš to udělá tak, aby si pořádně zazpívá. No a když se k tomu přidá světelná show, určitě na tuhle pasáž představení nezapomenete. A ohromující potlesk na konci je důkazem, že se tahle variace divákům líbí.

Osvědčená Markét Procházková alias Rizzo snad ani nemůže zklamat. Jediný problém je, že takovému sluníčku chvíli horko těžko věříte, že je to taková mrcha, jakou Rizzo je. Ale Markét to zahraje a umí být zlá. Nicméně při sólovce "Ještě horší věci jsou" si mnohem raději uvědomíte, že vlastně tak zlá není. Taková Míša musí být jako Rizzo stoprocentní. Už když se v civilu o přestávce mihla zákulisím, viděl jsem drsnou vůdkyni bandy jako vyšitou.

Rád se na ní půjdu podívat. Pomádovské tóny s ní během představení pěkně šily, div nevypadla z balkónu, jak scénu prožívala.

Hlasy jako zvony

Ještě ale jeden poznatek k Markét. Uvědomil jsem si, že je s Tomášem pojí jedna věc a to, že mají oba dva nebývale silné hlasy. Možná to bylo tím, že zmíněná písnička je přesně její polohou, ale opravdu jí to na hlasivkách krásně zvonilo.

Z ostatních menších rolí mě zaujala správně trhlá Frenchie Marie Blahýnková, nebo nenasytná Jane Ivana Korolová. Tolik toho sníst a být pořád tak krásná a roztomilá? Trochu vylepšení od filmového originálu. Stejně tak role Rogera dostála příznivých modifikací. Tedy už nejde o o krásu a roztomilost ale především o vtip. Věřím, že stejně jako Michal Pleskot, zvládá s bravurou tuto roli i Jura Bernáth.

Nejen smeknout ale i vyhodit klobouk do vzduchu by zasloužila company, která se po jevišti ustavičně nalítá až běda. Ale pomáhají tak naplnit už tak energií natřískané jeviště.

U Pomády nezamáčknete slzu a neuslyšíte kdovíjaké árie. Pomáda vám pořádně provětrá bránici a vlije do žil energii a optimismus. A uznejte, že to se v časech prohibice hodí, ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dana Dana | E-mail | 27. září 2012 v 2:39 | Reagovat

Teda, Miro, klobouk dolu. Super krasne jsi to napsal, precetla jsem jednim dechem a taky jsem se u cteni pobavila. Vystihl jsi na stopro jak atmosferu Pomady, tak i charkteristiku jednotlivych postav. Uplne presne stejne jsem to citila i ja, akorat, ze to neumim tak pekne popsat. Ja jsem Toma v roli Kenickieho nemela, ale celou dobu jsem si ho tam dosazovala a to co jsi napsal o pisnicce Nas autak jsem si presne myslela. Urcite si to jeste jednou s Tomasem zopakuji. Diky :-)

2 lili lili | 27. září 2012 v 12:51 | Reagovat

A mně nezbývá, než poděkovat za článek - (zase jako bych tam seděla) a těšit se, že se snad taky jednou dočkám doopravdy :-)

3 Míra Míra | E-mail | Web | 27. září 2012 v 12:53 | Reagovat

Dano, tys byla snad první čtenářka. V takovou hodinu. Díky!

A Lili taktéž děkuju. Určitě vyraž, jak jen to půjde ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama