Třída plná talentů aneb premiéra činohry Pan Kaplan má třídu rád

30. června 2012 v 13:40 | Míra Harnoch |  Vystoupení
Někdy pro divadelní zážitek člověk nemusí chodit do velkých sálů se stovkami světel, moderní technikou a prostorným jevištěm. Někdy stačí malý ateliér v suterénu Domu dětí a mládeže ve Strašnicích a parta talentovaných konzervatoristů, kteří hrají divadlo proto, že je to baví a mají ho rádi. Po úspěšném nastudování Světáků studenti a absolventi Ježkovy konzervatoře, nyní už pod názvem Divadelní soubor Pod Hanou, nastudovali novou činohru Pan Kaplan má třídu rád, která měla premiéru poslední předprázdninový pátek.




Třicetistupňové vedro není ideální pro jakoukoli činnost, natož pro divadelní představení, když máte k dispozici jen malý prostor v suterénu a jedinou klimatizací jsou tady otevřená okna, kudy prochází dovnitř sice čerstvý, ale ještě teplejší vzduch. Proto každý z návštěvníků, který měl před představením ještě chvilku času, udělal nejlépe, když se ještě někde občerstvil nebo si nejlépe pití vzal s sebou.

Už půl hodiny před začátkem se začalo scházet obecenstvo. Nechyběli tu samozřejmě rodinní příslušníci, přátelé, známí a ani profesoři všech účinkujících, jako například paní Ághová nebo pan Pížl. Celkem asi třicet těch, kteří chtěli spatřit tuto "ježkárenskou" novinku.

Adaptace knihy Leo Rostena

Tentokrát si mladí herci vzali těžší sousto, než byli Světáci. Nejenže už nemohli počítat s tím, že filmovou předlohu zná každý a kouzlo a vtip samotného příběhu všechny dostane, teď museli ukázat kus hereckého řemesla. "Pan Kaplan má třídu rád" sice na první poslech evokuje nostalgickou komedii ze školních lavic, ale pod názvem se skrývá mnohem víc. Jde totiž o inscenaci stejnojmenné knihy Leo Rostena o tom, jak se přistěhovalci, kteří utekli před Hitlerem do Ameriky, vypořádávají s životem nové zemi a hlavně se studiem cizího jazyka. Takže nejen komedie, ale i drama. Konec konců tak jako v životě.

Divadelní nastudování už zpracovali herci v divadle ABC, kde měla hra premiéru už v roce 2009. DS pod Hanou si jí trochu upravil, zkrátil, a hlavně obsadil podstatně mladšími herci. Ve skutečnosti by studujícími emigranty měli být starší pánové a dámy. Něco ala komedie "Marečku, podejte mi pero".

Datum narození v občanském průkaze ovšem nemusí vadit, když přidáte trochu stříbřenky do skrání, nějaké ty vousy či jiné doplňky, autentičnost je pak rázem téměř stoprocentní.

Těsně před začátkem před publikum předstoupila režisérka Hana Smrčková, která chtěla upozornit na to, že spíše než premiéra je toto představení takovou veřejnou generálkou, nebo lépe první hlavní generálkou. Někde se tak mohou objevit trhliny, které odhalí právě dnešní večer.

Zákon schválnosti - první defekt

To ještě chudák netušila, jak brzy se první problém objeví. Když světla pohasla, nastalo dlouhé ticho, které přerušovaly blesky naskakujícího dataprojektoru. Jenže nejen lidem, ale i přístrojům bylo horko, a tak se technika rozhodla, že na premiéru si dá voraz a další přehřívání nemá zapotřebí. Technik Martin Holec se sice snažil, co mu síly stačily a boj nechtěl vzdát. Nakonec ho ale utnula sama režisérka a jala se divákům úvodní entrée raději převyprávět.

Píše se rok 1941 a do Ameriky přijíždí zaoceánský parník, na jeho palubě jsou emigranti z Evropy. Jsou to buď Židé, nebo jinak Hitlerem ohrožení občané, a aby se co nejdříve usadili, chodí do večerní školy za studiem angličtiny.

V tom přichází na scénu devět žáků, které bude učit jeden profesor. Z jeviště je najednou klasická třída. Dvě řady lavic, židlí a nechybí ani tabule s křídou. Je 7. září 1941 a školní rok může začít.

Co postava, to unikát

První studentkou je Rózy Mitnicková, plachá, ale chytrá studentka, která se před třídou stydí něco pořádně říct. Do její kůže se převtělila Lucka Bakešová a nutno říct, že skvěle. Když je Mitnick vyvolána, aby před spolužáky promluvila o svém zaměstnání, třese se jako osika a hlas se jí láme. I když při hodině ví, jaká je správná odpověď, špitá ji jen nesměle polohlasem. Když třída chce, aby přečetla nahlas přání k Vánocům panu profesorovi, rozbrečí se.

Další je student z Polska Scymcak, kterého ztvárnil Vašek Wortner. Pro mě úplně nová tvář a mile překvapil. Ocením hlavně polský přízvuk, protože ten měl někdy moc hezky vychytaný.

Markéta Bednářová se ujala role šikézní Pařížanky Goldbergové, která vynikala hlavně svou "širokou" slovní zásobou. Na vše totiž odpovídala pouze "pěkné, magnifique, bien". To její spolusedící Nela Doležálková byla dámou v letech, která do států přicestovala až z mrazivého Ruska. V mládí byla "primabalerina" a pořád má touhu o tom vyprávět. Obě holky byly opravdu věrnými kopiemi svých národností.

Další postavou je Vasil Hruška, který sice přijel z Portugalska, ale kořeny má v Bulharsku. Ztvárnil ho další nováček Richard Pekárek, který v den premiéry zároveň slavil 18. narozeniny. Mimochodem v zákulisí mu kolegové stylově zazpívali Happy Birthday. Na jevišti vypadal jak Tom Sawyer z románu Marka Twaina. Taktéž vyvedená role.

Hned vedle něj sedí Filip Kotek alias Žid Pinsky. Pro korunu by si jak jinak nechal vrtat koleno a jakmile mu někdo na peníze sáhne, tak se nezná. Na hlavě nosí jarmulku a zdobí ho šedivé vlasy i vous.

Rvačka na jevišti

Třetím mužem v lavici je Tomáš a schválně hádejte, kterou národnost si asi tak mohl zahrát?! Ja natürlich, Němce Normana Blooma. Ale jak, dámy a pánové! Ulíznutý účes, prošedivělý knírek, brýle, sako a pod ním stylově kšandy. Role pro Tomáše jako ulitá. Němec je totiž pořádný řízek, který se s ničím nemaže, obzvláště s učením ne. Při hodině nemá problém pěkně posvačit. Sice ne šnicl, jak by se dalo čekat, ale namazaný chleba taky poslouží. Herecky Tom vážně nemá chybu. V jedné chvíli se na jevišti dokonce strhne bitka mezi ním a Pinskym. Oba by sice spadají do jiné váhové kategorie, ale pranice je to řádná a rozhodně uvěřitelná.

Markéta si střihla mladou Židovku Kipnisovou, kterou nejprve její milý z vyššího ročníku "požádá o ruce", ale pak svatbu "stornuje" a děvče se tak potácí mezi absolutním štěstím a hlubokým smutkem. A Markét to hraje skvěle, její slzy jsou opravdové a několikrát ohromí až akrobatickým tancem. Ten si sama vymyslela, v představení se totiž starala o choreografii.

Pana Kaplana zahrál Radim Pátek a taktéž moc povedeně. Kaplan je klasický šprt, "Hujer" co všechno ví a zná lépe než ostatní. Ve skutečnosti ale není o moc chytřejší než spolužáci. Je ovšem dokonale drzý, vlezlý a neodbytný. Tolerantní profesor před ním nemá šanci.

Právě profesora Parkhilla hraje Roman Mikeš a před ním stojí možná největší herecká výzva představení. Je totiž profesorem trpitelem, jehož žáci dělají pořád ty samé chyby. Tráví s nimi dlouhé večery, místo toho, aby byl doma s rodinou. Na něm je, aby držel vážnou tvář po celou dobu, aby se jedinkrát neusmál jazykovým nesmyslům některého z hrdinů. Což mnohdy není snadné a jednou k absolutnímu odbourání celé herecké sestavy nebylo daleko.

Závěr překvapí a zarazí

Děj hry vlastně nemá cenu podrobně vyprávět. Studenti stráví v lavicích měsíc po měsíci celý jeden rok. Vzpomínají na rodné dálavy a často své pocity vyjadřují písní. Hudební čísla se různě prolínají celým představením. Účinkující zkrátka vždy jen popadnou hudební nástroje, kde nechybí kytary, klavír či harmonika, a spustí. Tomáš po pěti letech oprášil housle a klobouk dolů, oprášil parádně, společně jim to skvěle ladilo.

Pointa se nesluší vyzrazovat, a tak se toho budu držet. Jen naznačím, že závěr diváka hodně překvapí, možná úplně zarazí, ale o to větší je zážitek z celého představení.
Ještě asi je co pilovat, jak shledala i odborná profesorská rada venku po závěrečné děkovačce. Některé akcenty účinkujících byly tak dokonalé, že splynuly s češtinou a nebylo úplně rozumět. Herci zase přiznali, že s obecentstvem to bylo zase úplně jiné a vážné scény bylo těžší udržet vážné.


Někde zase měli málo prostoru na taneční pohyb nebo jiný manévr. S tím souvisí i můj hlavní poznatek z celého díla. Zaslouží si mnohem větší divadlo. Každý z herců hraje roli parádně a stojí za to je mít na očích po celou dobu, i když zrovna klíčovými postavami je někdo jiný. Tady bylo moc talentu a herectví na malém prostoru. Nehledě na to, že představení stojí za to ukazovat ukazovat. Tak doufejme, že se poštěstí a prostory se najdou. DS Pod Hanou má i vlastní facebookové stránky, nebo email podhanou@gmail.com . Pokud někdo ze čtenářů má možnost herce do nějakých divadelních prostor pozvat, neváhejte je kontaktovat.

Pana Kaplana mohu jen doporučit. Dokonce doufám, že představení v blízké době uvidím znovu. Všechen jazykový humor mnohdy nešlo pobrat, protože se člověk smál ještě tomu předchozímu fóru. K vidění byla spousta výborných výkonů, až je těžké uveřit, že spousta z herců, ještě pořádným divadelním zápřahem neprošla. Nicméně je to další důkaz, jak skvělé a telentované studenty Ježkárna produkuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lili lili | 30. června 2012 v 19:14 | Reagovat

Míro, koukám, že zážitků je moc a moc :-) Věřím, že je to zase parádní. Díky moc za první představení této hry. Tuším, že závěr asi nebude se smíchem na rtech, i když celé to legrační bylo. Jen doufám, že to uvidím jako i Světáky bych moc ráda viděla. Trošku ti závidím tu možnost, žes u toho zase mohl být. A škoda, že nemůžeš do Lokte. Ale Aktuálně.cz...hm gratuluju :-)

2 Míra Míra | E-mail | 30. června 2012 v 19:24 | Reagovat

Dobrý postřeh!
Všechno pro má i své proti, Lili. V Aktuálně už jsem od února :-) Za chvíli budu slavit půlrok v redakci. Já děkuju za první ohlas na report, už jsem se začínal bát, že jsem takovým množstvím textu lidi umořil. :o)

3 lili lili | 1. července 2012 v 9:58 | Reagovat

Myslím, že fanoušky Toma nemůžeš umořit jakýmkoliv množstvím textu, spíš jich je plno někde u vody v tomhle vedru :-)) Nebo na prázdninách.

4 Dana Dana | E-mail | 2. července 2012 v 9:35 | Reagovat

Parádní report. Teeeda moc krásně se to četlo, Míro seš super spisovatel a úplně mě to navnadilo, doufám, že někdy toto divadlo uvidím :-).

5 Míra Míra | E-mail | 2. července 2012 v 14:26 | Reagovat

Díky, Dano. Pro mě je radost o tom psát ;-)

6 vašek :) vašek :) | E-mail | Web | 11. července 2012 v 13:26 | Reagovat

Geniální recenze, nevím co říct, snad jen, že jsem chtěl také něco napsat, ale po přečtení tohohle je to zbytečné. Prostě házím odkaz sem...

7 Míra Míra | E-mail | 16. července 2012 v 18:05 | Reagovat

Díky moc za takový kompliment! A ještě víc za odkazování. Je mi ctí číst takové ohlasy na mou tvorbu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama