Lucrezia Borgia, lesk a noblesa Národního divadla v Hybernii

11. března 2012 v 21:26 | Míra Harnoch |  Muzikály
Někdy dokáže historie vykouzlit až neuvěřitelné příběhy. Třeba takové jako ve středověku s italským rodem Borgiů. Životy této šlechtické rodiny byly plné vražd, intrik i lásky, byť třeba incestní. Režisér Libor Vaculík spolu se skladatelem Petrem Maláskem a textařem Václavem Koptou vytvořili ze složité historie velké dílo, které rozhodně není tím muzikálem, na který jsou většinou diváci zvyklí. Pojďme se na Lucrezii podívat podrobněji.



V první řadě si dovolím takovou poznámku na odlehčení. Pokud si chcete z druhé půlky představení udělat adrenalinový zážitek, tak v prostorách divadla někde vytraťte pěněženku a pak se o ní v hledišti strachujte. To se mi totiž v neděli povedlo a byla vážně dřina přestat na to myslet a soustředit se na druhou půlku. Za cenu toho, že jsem odešel už během děkovačky, jsem peněženku našel u uvaděček, které ji našly. Štěstí v neštěstí, ale teď už k muzikálu.

Hned před začátkem mě pojala hrůza a smutek zároveň. Deset minut před představením bylo divadlo plné tak ze třetiny. Horní polovina hlediště byla úplně oddělená paravanem a veškeří diváci se vešli do nějakých prvních šestnácti řad. Až do začátku představení jsem se modlil, aby se naplnila alespoň ta půlka. A stejně pár desítek sedadel zůstalo volných.
Přitom od začátku bylo na co se dívat. Tanečně jde opravdu o neskutečně vychytané dílo. I obyčejné přeběhnutí přes jeviště má svůj smysl a styl. Nic není jen tak. Hlavně tanečnice zla a taneční alternace Lucrezie předvádí kreace, při kterých se tají dech. Hudba a krásné texty to všechno jen dokreslují.

Příběh je složitý a nejeden historik se musí červenat, když ho někomu vypráví. Ale odpovídá skutečnosti. Starý otec Borgia má tři děti. Dvy bratry Juana a Caesara. A dceru Lucrezii. Když se otec stane papežem jmenuje Caesara kardinálem a Juana šéfem armády. Caesar se ale cítí být vojevůdcem a na bratra žárlí. Bratrské souboje ukliďnuje Lucrezie, která oba bratry bezmezně miluje, Juana dokonce tolik, že s ním otěhotní. Na konci první půlky příběh nabírá na obrátkách a na jevišti umírá čím dál víc lidí. Lucrezie se stává loutkou svého otce a bratra Caesara, kteří ji využívají aby skrz její sňatky rozšířili říši. Pak amanty společně mordují.

Orgie plné vražd
Příznačným momentem pro celý příběh je dějství, kdy syn Lucrezie poničí znak Borgiů a z nápisu BORGIA zůstane jen ORGIA. Jsou to takové orgie plné vražd, ale v uměleckém hávu. Nicméně pro děti tohle představení opravdu není, byť lechtivých scén je málo.
Z celého obsazení nejvíce zazáří Lucrezie a Caesar. Jsou na jevišti téměř pořád a mají nejvíc prostoru se ukázat. V neděli se představili Iva Marešová a Zbyněk Fric a oba byli skvělí. Iva se opravdu na dvě a půl hodiny proměnila v Lucrezii, její zpěv mi zvedal chloupky do pozoru a celkově působila dokonale. Zbyněk byl neméně přesvědčivý. Má tuhle roli evidentně pod kůží, oživil vzpomínky při zkouškách a vložil do svého výkonu všechny zkušenosti, které ještě od doby uvedení v Národním divadle nasbíral.

Pak už je velikostí role na řadě Juan a tedy Tomáš. Dobře víme, že z něj nikdy žádný baleťák nebyl a asi nebude. Přesto je ale tato role hodně taneční a musel se s tím poprat. A popral se se ctí. Srovnání s druhou alternací nemám. Ale myslím, že jako debutant v kůži této postavy se nemá za co stydět. Ano, možná nějaké kreace neprovedl s takovou elegancí, jako by to udělal zkušený tanečník, ale daleko nezaostává a musel se jistě na tenhle výkon hodně nadřít. Už jen kolikrát musel nějakou z holek protočit ve vzduchu nebo poponést. Tohle zkoušení asi bolelo ze všech nejvíc.

Tomáše ale samozřejmě zdobí jiné věci, jako třeba pěvecká stránka. Té si tady tolik neužije, sice si zazpívá, ale je to v takových polohách, kdy jeho vysoký rozsah nedosáhne toho uplatnění, které známe ze Světadílu nebo Robina. O to těžší asi pro zpěváka je to zazpívat a odtančit v jednom. Vrcholem je v tomto ohledu asi jeho smrt, kdy to, že umírááááá, diváci skutečně pocítí, nebo spíš uslyší, naplno. Své kouzlo má ale třeba i loučení s Lucrezií, kde společně zpívají i tančí.

Asi budou oba Tomášové v téhle roli dost jiní. Každý z nich, myslím, ztvárňuje Juana jinak a každý z nich asi vyniká jinou uměleckou složkou a věřím, že stojí za to vidět oba.

Ježkárnská továrna talentů
Chválu si zaslouží i Martin Šemík v roli Juana Sforzy. Pěvecky se docela vyřádil a předvedl se i jako dobrý tanečník. Kluci Roman Tomeš, Radim Pátek a Přemysl Pálek zase ukázali, že talentované mládí je na české muzikálové scéně skutečně potřeba. Speciálně Roman mi zase více nahlodal, abych se šel podívat na jeho Tomáše v Osmém světadílu. Ježkárna evidentně vypouští do světa skvělé umělce.
Co se týče svatého otce Ladislava Županiče, nepředvedl žádný velký pěvecký výkon, ale to od něho asi ani nikdo nečekal. Vladimír Marek bude asi mnohem ďábelštější a proradnější papež, řekl bych.
Všichni si ale zaslouží poklonu za to, že pár hodin po ukončení oslav premiéry byli schopni vylést na jeviště!

Děkovačku jsem bohužel trávil hledáním pěněženky, což mi dost mrzí, jinak bych ve stoje zatleskal taneční alternaci Lucrezie Katce Benešové-Rejmanové. Nejenže byla kouzelná, tančila i hrála beze slov krásně, ale obdiv si zaslouží hlavně za to, že v jednom týdnu ztratila kvůli těžké nemoci manžela a ještě odehrála premiéru. Klobouk dolů a velká poklona za tu sílu, co tohle všechno muselo stát. Tleskám a přeju už v životě jen to dobré.

Lucrezie je muzikálem netradičním, noblesním a má vysokou úroveň. Kdo si bude chtít opravdu vychutnat hlobku příběhu, textů i hudby, musí vyrazit do divadla opakovaně. Muzikál bude jistě vyčnívat z tradičních produkcí mezi tím, co jsou diváci zvyklí obvykle Na Příkopech vidět. Doufejme, že se návštěvníci nezaleknou umělecky náročnějšího kusu a nezůstanou věrni pouze "zábavním" muzikálům, na které obvykle chodí lidé odpočívat jako k televizi.
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lili lili | E-mail | 12. března 2012 v 8:28 | Reagovat

Díky Míro za bleskový report :-) S nedočkavostí čtu všechny možné diskuze, Z 99 % jsou kladné až nadprůměrně a příští týden vyrážím, protože prostě stádnímu diváku nevěřím a hrozně se bojím, že by to mohlo skončit dřív, než já  se rozhoupu. Osmíčka počká, té se dočkám určitě :-)

2 Tereza Tereza | 15. března 2012 v 21:02 | Reagovat

Žlutá košile a peněženka u uvaděčky u hlavního vchodu, co?:D Všechno vím...:D.

3 Míra Míra | E-mail | 15. března 2012 v 21:51 | Reagovat

Sakra, ten svět je malej. :-) Nevim, která z těch slečen to byla, ale nakonec jsem si jí vyzvedával dole v šatně. :D
Teď mi jenom, Terezo, řekněte, zda jste jedna z návštěvnic a nebo jedna z uvaděček. Abych věděl, jak moc se mám stydět :D

4 Tereza Tereza | 19. března 2012 v 18:24 | Reagovat

Byla jsem v roli diváka, pár sedadel vedle:D. Ale představení se jim povedlo, že?:)

5 Míra Míra | E-mail | 19. března 2012 v 23:13 | Reagovat

Doufám, že jste nebyla jedna z těch, co jsem musel ještě před děkovačkou zběsile obcházet a zvedat :-) No povedlo a moc. Doufám, že si to co nejdřív zopakuju. ;-)

6 Tereza Tereza | 21. března 2012 v 20:49 | Reagovat

Ne ne:-D. Nevíte, jestli má Tomáš už dubnové termíny? Čekám na ně a pořád nic...:(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.