To byl náš hit aneb co v televizi nebylo

13. prosince 2011 v 18:34 | Míra Harnoch |  Vystoupení
Barrandovské ateliéry na čtvrt roku propůjčily jeden ze svých prostorů výrobě televizní soutěže To byl náš hit. Souboj českých legendárních písní v pondělí vyhrála verze songu Holky z naší školy v podání Toma Savky, Romana Vojtka, Pepy Vágnera a Jirky Škorpíka.. To už všichni víme. Měl jsem ale to štěstí být na natáčení přímého přenosu tohoto finále, a tak se vám pokusím vylíčit to, co jste v televizi nemohli vidět.




Pokud by jste čekali, že jsou Barrandovské ateliéry nějak striktně hlídané, tak jste na velkém omylu. Můžete se pohybovat takřka, kde chcete. Hned po opuštění autobusu, který staví přímo před závorami vjezdu do celého koplexu, můžete jít, kam je vám libo. Žádné hlášení na recepci, žádné oficiální vpouštění do areálu.
Už předem jsem věděl, že To byl náš hit se točí v ateliéru číslo dva. Což si žádá obejít celou hlavní budovu a najít boční vchod do dvojky. To se mi daří, pro jistotu se ptám skupinky lidí pokuřujících u prosklených dveří. "No jdete na na Hit, ne? No tak, po schodech nahoru a chodbou doleva?" říká mi jedna mladá paní.

Mám trochu zpoždění, správně by všichni diváci měli být v ateliéru už v 19:00 a já jdu zhruba o čtvrthodinu později. Hned jak vstoupím do zmiňované chodby, je mi jasné, že jsem se obával zbytečně. Je tu ještě stále neobyčejný cvrkot, někteří stojí frontu na šatnu, jiní zase na toaletu a ostatní jen tak postávají v prostorách mezi maskérnou a samotným studiem.

Odkládám si věci a vydávám se na průzkum prostředí. Je tu velká spousta vyložených dětí zhruba od 12 do 15 let. Dá se lehce a rychle odhadnout kvůli komu vážili cestu na natáčení. Na malý moment se totiž nastevřou dveře maskérny, v nich se na chvíli objevuje Martin Harich a jako Budulínek pozoruje, jestli vzduch je čistý. Jenže není a šílené "Jeskyňky" hned obsypou vchod do maskérny. Mladý zpěvák proto okamžitě přibouchne dveře. Je tam prakticky uvězněný. Štěstí pro něj, že vystupuje až jako čtvrtý v pořadí a bude mít čas si ještě dojít, kam potřebuje.

Hurá na svá místa
Od těchto bizarních scének mířím raději dál a koukám, zda neuvidím někoho z interpretů Holek z naší školky. Po chvíli objevuji Romana Vojtka, který ještě v civilu řeší něco produkčními. Někdo z jeho známých si hned rýpne, jestli už by neměl být oblečený, když se blíží půl osmá a oni vystupují jako první. "Času dost, čtvrthodinky určitě ještě jo," odpovídá v klidu a s úsměvem Roman. Ale takový Martin Chodúr už se po chodbě promenáduje ve stylovém obleku, však ho také skupinka fotografů hned zastavuje a spouští lavinu blesků.

Produkce nás po chvíli všechny posílá už na svá místa. Mně je přisouzeno sezení ve třetí řadě hned za místy pro účinkujících a shodou okolností přímo za "Škorpíkovcema". Nikdo z účinkujících tu ale ještě nesedí, všichni se dostaví vždy až potom, co odzpívají.
Když jsme všichni usazeni, předstupuje před nás slovenský režisér Roman Petrenko a dává nám nějaké pokyny vzhledem k přenosu.
"Moc vás prosím, všem písničkám tleskejte a hlavně se bavte, kdo se nechce bavit, tak ať radši hned jde." upozorňuje režisér. Pořád ještě zbývá více jak čtvrhodina do začátku přenosu. Mezitím se připravují kamery, světla, kapela si ladí. Přichází moderátor Petr Vondráček na svá místa usedají i hosté Andrea Verešová a Jiří Šlégr. Bývalého hokejistu docela vystraší zkouška plamenometů, která se rozjede nečekaně a hned vedle něho. Přejde to ale s úsměvem.

Na povel musíme zatleskat, aby se vyzkoušely ruchové mikrofony. To už je režisér ve své kukani a mluví k nám odněkud shůry. Jak se blíží začátek přenosu, stoupá i nervozita. Po place pobíhá spousta techniků, kteří dolaďují poslední detaily, několik slečen z produkce ještě kontroluje, jestli všichni mají své místo a jestli někdo nezabral sedadlo někomu z účinkujích. Petr Vondáček si ještě na lístečcích opakuje, co bude říkat, a různě se prochází po pódiu.

"Minuta do začátku.... půl minuty do začátku... deset, devět...." informuje nás hlas režiséra. Odpočítávání se objevuje i na velké obrazovce nad pódiem. Poslední vteřiny už odočítá i kapela a můžeme začít. Spouští se znělka a nám je dán pokyn k potlesku.

Škorpíkovci proměnili Barrandov v kotel
Moderátor rozjíždí celou show. Kamery se různě míhají prostorem a já skládám hold všem účinkujícím, že stíhají sledovat, kam se mají dívat. To, která kamera zrovna bere obraz sice indikuje červené světýlko u přístroje, jenže to zhasíná a objevuje se někde jinde, jak je režisérovi libo. Fotografové mají sídlo až v nejhornějším patře montovaných tribun, ovšem když je potřeba něco vycvaknout, jsou dole vcuku letu, akorát nesmí používat blesk.

Jak už všichni víte. Jako první jdou na řadu Holky z naší školky. Kluci přichází na pódium se všemi "moravskými" rekvizitami hned po tom, co se rozběhne upoutávka na jejich písničku. Ještě před začátkem zpívání mávají všem ve studiu, pak kamery zase spínají a show začíná.
Jestli šly "Holky..." jako první proto, aby publikum rozparádily a navodily atmosféru, povedlo se to přímo parádně. Během celého večera už to nikdy není takové. Od prvních odzpívaných slov diváci tleskají do rytmu, a jakmile kluci spustí tu jejich moderní nótu, hromadně všichni vstávají a tancují a zpívají s nimi. Když to toho přidáme kouřové a ohňové efekty, je to jak jeden obrovský kotel, který zpívá jednu písničku. Úžasný zážitek. Asi nejeden z nás, včetně kluků na pódiu, se slušně zapotil, ale stálo to za to.

Brzy přichází první reklama, předem ohlášená jako šestimunutová. Pokyn z režie zní, že kdo akutně nemusí, ať ze svých míst neodchází. Na svá sedadla přicházejí kluci a pěkně po moravsku veselí. S sebou dvě lahvinky vína a skleněnou "savku" na víno. Tou jim ale nalévání vína moc nejde, možná i proto, že se toho neujímá nomen omen Tomáš, ale Roman s Pepou. Nakonec si i bez toho kluci "cinknou" umělohmotnými kelímky.

Při průběžných výsledcích velké napětí
Zatímco reklama rychle utíká, tihle tři mušketýři (ve skutečnosti taky čtyři) přijímají poklony od publika za jejich výkon. Pot z nich jen řine, ale není se čemu divit, to vedro bylo opravdu neskutečné. Přesto všechno kluci nevycházejí z role a hází moravské hlášky. Těsně před koncem to "schytal" Petr Vondráček, kterého Roman Vojtek hlasitě povzbuzoval z publika. Takže pokud vám Petr přišel po reklamním brejku trochu veselejší, může za to Roman.

Při odhalování průběžných výsledků je v publiku opravdu velké napětí. Do poslední chvíle se netleská, až když je jasné, kdo je na prvním místě. Svůj dílčí úspěch kluci náležitě oslavují.
V momentě, kdy se do televize pouští medailónky o písničkách, je na pódiu pěkný kvapík. Během krátké chvíle se totiž musí nanosit všechny rekvizity, které jsou potřeba, ať jsou to klávesy pro Jirku Škorpíka, nebo modrý otoman Olgy Lounové.


Konec Diskopříběhu a další pauza. Režisér komentuje naše vzdychnutí slovy, že tahle už je fakt poslední. O této reklamě si Petr Vondráček opakuje na klávesách všechny písničky, po přestávce je totiž bude muset dát naživo.
Řádění kolem Martina Haricha nakonec není tak hrozné, jak jsem čekal. Dětem asi dochází dech a nebo jich není tolik, kolik jsem myslel. Po finále jsem ale venku vyslechl rozhovor, na který jen tak nezapomenu.
Baví se mezi sebou dvě asi dvanáctilété dívky. "Teda ten Martin už mě štve. On nám tu pusu nemůže dát, když ví, jak moc o ní stojíme. A jiným jí klidně dá." povídá naštvaně jedna nich. "To já už jí chtěla v Ořechově, ale to se vymlouval, že je nemocnej, a pak stejně libal kde koho." odpovídá druhá. "Jo, to máš pravdu, tam mi dokonce říkal, že se mu líbim, ale já mu stejně nevěřim."
To už to nevydržím a musím pryč, protože mám co dělat, abych se nahlas nesmál. Jsem moc rád, že Tomášův fanklub už dávno dospěl, oddělil zrno od plev a že už teď nemusím být účasten podobných rozhovorů. Ale to byla jen taková perlička, pojďme zpátky.
Když přichází Sámer s Martinou neodpustím si poznámku, jestli si na dnešek Superstárovci nenaplánovali sraz. Skoro by to tumu odpovídalo. Stejně tak musím klukům sedícím předemnou zašeptat, jestli nepostrádají kostým z Quasimoda, že ten Sámer vypadá dost podezřele. To kluky docela pobavilo a obzvláště Roman vypadal, že můj postřeh pro jistotu prověří. :-)

Škoda konce ze záznamu
Jestli byla během průběžných výsledků napjatá atmosféra, tak před těmi konečnými jde opravdu do tuhého. Ale jen na moment, protože samotné vyhlášení trvá vlastně chvilku. Kluci se radují bezprostředně a už míří na pódium. Konfety létají vzduchem a hraje fanfára. Vítězové dostávají desku, kde je štítek se skladbou a se jmény všech čtyř zpěváků.

Velká škoda, že bonusová písnička je pouštěna pouze ze záznamu. Škorpíkovci už už odkládali ceny a rozhlíželi se, kde mají nějaké mikrofony, aby si to dali ještě jednou. Ale nakonec jen záznam. A tak v publiku probíhá jen skromné vytleskávání do rytmu, kluci občas udělají nějakou opičku nebo moravsky zavísknou, ale jinak jde vlastně o takovou poklidnou tečku. Pro mě velká škoda, myslím, že by si soutěž zasloužila důstojnější závěr, a věřím, že by to všichni zúčastnění rozjeli ještě víc než na začátku.

Když režisér ohlásí konec vysílání probíhá ještě na pódiu hromadné focené vítězů. Hlouček fotografů odmítá zpěváky pustit a Roman si už začíná stěžovat na dočasnou slepotu z blesků. Nakonec se paparazzi přeci jen slitují. Ještě ale nějaké to pózování s fanoušky, pár podpisů a konečně padla.

Večer sice byla ještě nějaká juchanda na počest vítězů, Tomáš si ale nějaké bujaré oslavy nemohl moc dovolit. Ráno v devět ho čekal nástup na výjezd do Bratislavy a večer premiéra v roli Robina Hooda. Tak Tome, zlom vaz! ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lili lili | 13. prosince 2011 v 20:53 | Reagovat

Krásný, Míro :-) A na Quasimoda jsem si opravdu taky hned vzpomněla, i když jsem viděla jen fotky Toma v kostýmu :-)) No jo vlastně on ten stejný kostým má i Roman! Haha háááá!!!!

2 Míra Míra | E-mail | 13. prosince 2011 v 21:08 | Reagovat

Díky Lili, no a seděli vedle sebe ještě, tak to úplně vybízelo jim to říct :D

3 lili lili | 14. prosince 2011 v 6:28 | Reagovat

Musím se mrknout na nějaký opáčko, jestli tě tam uvidím, protože kluky zabírali poměrně často :-) Byla to parádní jízda.

4 Míra Míra | E-mail | 14. prosince 2011 v 8:57 | Reagovat

Poznávací znamení, výrazně svítivé zelené tričko :D

5 XY XY | 14. prosince 2011 v 15:02 | Reagovat

Zvláštní,byl jsem na finále taktéž a tekhle to rozhodně neprobíhalo

6 Míra Míra | E-mail | 14. prosince 2011 v 15:30 | Reagovat

Milý XY,
to by mě teda vážně zajímalo, co bylo podle vás jinak :-) Za vším si tu stojím!

7 Barbušák Barbušák | 21. prosince 2011 v 14:30 | Reagovat

hodně hodně hodně moc pěkně napsaný :D

8 patek philippe replica watches patek philippe replica watches | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 9:30 | Reagovat

This post is precise and justify any time it can consume while reading it. I'll recommend everyone searching this topic require a search on this post. They have all the blueprint about the topic so they cover most of the aspects in connection with the topic.
http://www.palewatches.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama