Z archivu: Na úrovni 30.12. 2010

21. října 2011 v 20:29 | Míra Harnoch |  Muzikály
Říká se, že kočky mají devět životů. Pokud jde o činohru Na úrovni, má jich Tom aspoň 15. Tolik jsem jich z hlavy teď napočítal. Možná ještě víc. Střídá opravdu jeden kostým za druhým a je na jevišti tím, kdo se stará o největší přísun vtipů. Dějem sice nehýbe, ale baví na všechny strany.

Ale pojďme nejprve k divadlu samotnému. Na úrovni rozhodně nenudí, není tam snad jediné hluché místo, i přesto že představení trvá s přestávkou přes tři hodiny. Ústřední milenecká dvojice Filip Blažek s Michaelou Dolinovou se skvěle doplňuje a diváky také baví. Hlavně postelové scény a hádky dodávají hře šťávu. Mojmír Maděrič (a odhaduji, že i v alternaci Martin Zounar) jako přítel Walter také působí přesvědčivě.


Ocenil bych i hudbu, která se k některým scénám skvěle hodí a hlavně je divákovi známá. Speciálně Asereje od Las Ketchup v kombinaci s charakteristickým tancem celého ansámblu hodně dráždí bránici.


Celkově nenudí ani scéna, nic není klipovité jako ve filmu, ale pomocí jednoduchých kulis a nasvícení, se pořád někde něco děje a působí to tak kompaktně.
A Tomovy role? To je přímo úžasná všehochuť. Náhodný kolemjdoucí, policista, cestující v letadle, cvičitel na pláži, číšník, poslíček na letišti, dirigent, vodník, ale i třeba zpěvák. Všichni, co Toma sledujeme, víme, že herecky zraje jako víno. A na téhle činohře je to viditelně znát. Musí totiž hrát hlavně tělem a ne slovem. Má spoustu výstupů, ale minimum replik. Takže hlavně mimika a gesta.


A jde mu to vážně skvěle. Hraje například krejčího či módního návrháře v salónu. Během tohoto výstupu neřekne téměř nic, jen pobíhá, vytváří zmatek na pracovišti a tváří se smutně, když mu šéfová jeho hadřík hodí na hlavu. Co do mimiky a gestikulace oceníte Tomovu adaptaci dirigenta, která je tak trochu "one man show" a možná nejvíc diváky pobavila.
Ale několikrát si opravdově zahrál. Asi nejdelší monolog měl při tvárnění postavy z telenovely. To byla taky paráda.
Já si ale oblíbil jinou Tomovu roli, cestujícího v letadle. Když se totiž představil: "Já sem Sammy... Sammy Davis," bylo mi jasné, že to je Tomova improvizace a jím vymyšlený vtípek. Jen těžko by se asi ve scénáři trefili do jeho oblíbeného interpreta.


Dalo by se o Tomově stopě v této činohře psát a psát spousta řádků, ale to vám radši doporučím na to v únoru vyrazit, ať to stojí, co to stojí. Protože, pokud se dá tohle představení považovat za jeho hereckou maturitu, tak si myslím, že jí složil s vyznamenání. A to jsem se ještě nezmínil o jeho tanečních pohybech, tam je pokrok možná ještě znatelnější.
Na děkovačce se pak jasně poznalo, kdo měl největší úspěch. Zatímco ostatní sklízeli "jen" potlesk, při klanění Toma se několik lidí pokusilo i hvízdnout. A nakonec jako jediný dostal i kytici.
Po představení sice Tom svůj úspěch skromně přiřazoval hlavně tomu, že se na něj přišla podívat spousta lidí. Když nepočítám naší rodinku a Lili, tak taky Tomova mamka, Markétini rodiče a Jirka s rodinou. I přesto si myslím, že asi diváky zaujal nejvíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama