Z archivu: Mladí Světáci v divadelním kabátě 20.6. 2011

21. října 2011 v 20:35 | Míra Harnoch |  Muzikály
Brodský, Sovák, Libíček, Bohdalová, Janžurová a Jirásková. Šest českých hereckých velikánů se sešlo v komedii Světáci z roku 1969. Přes tři desítky let starý film dosud nic neztratil ze svého vtipu, a tak se studenti Ježkovy konzervatoře rozhodli tohle dílo převést do divadelní podoby. V pondělí mělo tohle unikátní představení svou premiéru v divadle Kámen a mělo nemalý úspěch.



Před začátkem představení je v divadle atmosféra vskutku komorní. Do malého hlediště se vejde sotva padesátka diváků, a tak se po chodbě a v malém předsálí pohybuje jen pár lidí, většinou ještě neupravení účinkující, kteří řeší nějaké technické detaily. Ti, kteří se přišli podívat, si hledají svá místa až těsně před začátkem. Jsou to většinou známí a rodiče účinkujících studentů. Nechybí ani Tomášova mamina s tetou, které statečně vyrazily z domova do Prahy autem a ještě téhož večera se vracely domů.

Jako každá premiéra, ani tahle nezačíná včas. Drobnou sekyru ale nezpůsobuje nikdo z účinkujících, nýbrž malé zdržení trojice diváků, kteří se zasekli v dopravě. Po pár minutách ale před diváky přichází paní profesorka herectví Jana Hana Smrčková, která se studenty představení nacvičila, a oznamuje divákům, že už můžeme začít. Sama pak usedá na speciální místo na kraji poslední řady, odkud má na jeviště dobrý výhled.

A začínáme

Zhasíná se, světlo je akorát u piána, které stojí pod jevištěm kousek od první řad diváků a na které pan ing. Pavel Macar hraje první tóny "Když Praha za noci zazáří neonem...", kterou z filmu známe od Waldy Matušky nebo od Karla Hály. Houslistka Krystýna Kleinová přispívá i svým uměním k dotvoření dokonalé atmosféry.


A to už přichází všichni tři Světáci, Radim Pátek, Filip Kotek a Tomáš. Všichni v oblecích nakráčí na jeviště, které se proměnilo v nóbl restauraci. Nechybí tu ani šatnářka Trčková, kterou hraje Míša Oberhelová a kterou Tomáš hned při první replice hrubě počastuje oslovením "matko". Na úvod tedy důkaz, že si studenti některé texty různě proházeli, aby svou verzi příběhu dovedli k dokonalosti. I některé scény bylo titiž třeba úplně vypustit, aby se všechno podstatné vešlo do hodiny a půl.

A tak, i když si ve filmové verzi u šatnářky takto pustí pusu na špacír Jiří Sovák, dál už Tomáš hraje roli fasádníka Petrtýla, kterého hrál Jan Libíček. Radim Pátek se zase chopil postavy uvědomělého Prouzy, kterého v originále ztvárnil Vlastimil Brodský, a Filip Kotek si střihnul věčně hysterického Skopce.

Trojice mužů se okamžitě ujímá číšník, kterého perfetně zahrál Roman Mikeš. Vše se odvíjí přesně jako ve filmu. Pánové si poručí minerálku, ale popíjí v tajnosti svojí slivovici, ta se pod stolem zvrhne a duchapřítomného Skopce nenapadne nic jiného, než si na tu spoušť posvítit svíčkou. Stůl samozřejmě vzplane a viníci rychle utečou z podniku pryč.


Své snažení užít si aspoň jednou večer v nóbl podniku ale nevzdají a jdou do nejdražšího salonu v Praze, aby si nechali ušít pořádné obleky. A tady si konečně zazpívají i sami "světáci", a to konkrétně písničku "Tak už mi střihli na sako." A klukům to jak jinak šlo parádně.

Marky přímo válí

Když se chlapci na lešení nešťastnou náhodou znovu potkají se šatnářkou Trčkovou přichází na scénu i dívčí trio. Postarší vdova totiž přesně jako ve filmu využívá situace a propůjčuje svůj byt třem slečnám, které sem lákají ženaté muže, kde je opijí, oberou o peníze a pošlou rychle oknem po lešení dolů, protože se čistě náhodou vrací jejich manžel.

A tak se na jevišti objevují postupně všechny tři podvodnice. Nejprve Markéta, která má představovat Zuzku, kterou v originále hrála Iva Janžurová. A Marky je v téhle roli naprosto úžasná, úplně dokonale předvádí hloupou a naivní slečnu. Jejími kolegyněmi jsou Markéta Bednářová, která ztvárňuje Božku (Jiřina Bohdalová) a Nela Doležálková, která hraje Marcelu (Jiřina Jirásková).

To už přichází i jeden z vrcholů celého představení. To když se postupně dva nešťastníci lapí do sítí svůdných podvodnic a nechají se obrat. Z filmu známe tyhle výstupy v podání Vladimíra Menšíka a Otto Šimánka. A myslím, že i věhlasná Menšíkova improvizace se otřásá v základech po tom, co předvádí na jevišti Robin Puškáš a Víťa Bogáč. Padají sice stejné hlášky jako "pozor budeme fotografovat" nebo "ty seš tak krásná, uvnitř i zevnitř". Ale jinak s nimi alkohol a chtíč po krásných dívkách lomcuje tak divoce, že se svíjí smíchem i tři představitelé světáků, kteří se přišli do uličky mezi diváky na tyto scény podívat. Tady dostala bránice všech diváků asi nejvíc zabrat.


I dívčí trio se dočká své pěvecké vložky a píseň "Hřeším, hřešíš, hřeší" jim perfektně ladí. Ono vůbec z celého představení je cítit, jak tím dílem všichni herci žijí. Zkoušení věnovali celý rok a mají teď tak všechno pěkně v krvi. Jednotlivé scény dobře propilovali a dali za sebe tak, aby to vypadalo na oko dobře. A povedlo se. Hlavně moment, kdy se všechno připravuje na onen slavnostní večer. Číšník prostírá stoly a zpívá "Diplomat Grill je k službám a za čest klade si..." a do toho v popředí přebíhají chlapi, oblékají se a přidávají svou sloku "Tak třikrát whiskey s ledem a dámám Henessy...". Mezi tím se připravují i děvčata, až nakonec všichni usednou ke stolům. Při hodování zazpívá i šatnářka Trčková, to je jeden z přídavků mimo filmovou předlohu.


Stříbrokrké fénixky žaponské

Kdo film znáte, asi už tušíte, že ke spárování Tomáše a Markéty a tudíž ke spojení reality s divadlem nedojde. Petrtýl si totiž touží pokecat o Salvatoru Dalim s Marcelou, která se zase osobně zná s malířem Vojtěchem Hynaisem. Zuzka toho zase hodně ví o apendixu, který by mohl časem zmizet jako brzlík, a tak si nabalí "ufologa" Prouzu.


Všichni tedy nakonec skončí v bytě Trčkové, ale k obvylému oloupení ovíněných pánu nakonec nedojde, protože světáci obměkčí srdce zkušených podvodnic. Obzvláště Tomášův výkon musím vypíchnout. Jeho povídání o jedenácti stříbrokrkých fénixkách žaponských by dostalo do kolen snad každou slečnu. Kdyby neměl Markétu snad bych mu i poradil, aby to zkoušel i v praxi. :o)) Na jedničku zvládnul i kohoutí přeskok přes židli.


Když přivádí jeden z podvedených k bytu policii, všichni vyskakují z okna, kde už ovšem není lešení. Představení tak končí tím, jak šest obvázaných invalidů přichází, pardon Markét se veze na kolečku, na jeviště a zazpívají poslední závěrečnou píseň. Děkovačka je pak na to malé množství diváků obrovská, velký potlesk sklízí za svou práci i paní Smrčková a dostala od studentů obrovskou kytici.

Chyby jsou kouzelné

Profesorka ale byla po představení trochu kritická a přestože jí pan Bednář, který učí na KJJ dějiny, chválil, neodpustila si: "Ale byly tam chyby, všimnul jste si?" A on jí na to krásně odpověděl: "Ale oni můžou dělat chyby, protože, když jí udělají, je to vždycky kouzelný." A je to tak, celé představení bylo kouzelné. A to jak rodinnou atmosférou malého divadla, tak celým pojetím díla. Myslím, že nejeden divák odcházel vyčerpaný smíchem a nadšený výkonem svého svěřence.

Jen je škoda, že tohle představení nemůže zatím vidět širší veřejnost. Studenti by sice rádi zkusili vyjet na nějakou malou scénu, ale kdo ví, jak by dílko přivítali nezasvěcení diváci. Přeci jen jsou to Světáci v hodně mladším vydání a věkový průměr herců neodpovídá filmové verzi. Pak je tu i možnost, že někdo nebude znát známý příběh televizního originálu a co potom? Pochopí všechno do detailu? I věci, které tam jsou přidávané a vznikly improvizovaně až při zkouškách? To jsou otázky, které musejí herci zvážit, ale budeme držet palce, že představení ještě spatří světlo světa, protože by si to všichni účinkující zasloužili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama