Z archivu: Exkurze po Ježkárně, duben 2010

21. října 2011 v 20:19 | Míra Harnoch |  Muzikály

Krásné slunečné páteční odpoledne a na celý den odpadla škola. Což tedy takhle výlet a nejlépe nějaký trochu kulturní. Díky Katce (Katie) jsem věděl, že od 11:00 je na Konzervatoři Jaroslava Ježka Den otevřených dveří pro všechny fanklubáky divadel Hybernie a Broadway. A tak jsem se rozhodl infiltrovat se tam.
Pro každého vetřelce je dobré, když se může ztratit v davu. A když přicházíme s Katkou k Ježkárně, je jasné, že se mi to bez problémů podaří, protože kolem vchodu se tísní téměř padesát účastníků.

Brzy si nás vyzvedává pan profesor Klezla, který nás prý bude budovou a celým programem dne provázet. My s Katkou samozřejmě co chvíli natahujeme krky, odkud se objeví Tomáš s Markétou, protože podle letmého pohledu do jejich rozvrhu, by měli teoreticky být ve škole. A nemusíme ani dlouho čekat. Jakmile jsme vyšli po schodišti několik pater, otevírá se na jedné straně chodby výtah a z něj oba ruku v ruce vybíhají. Na chvilku se tam mihne i Leona Černá.
My máme ale prozatím program jiný, po krátkém nástinu, co nás vlastně čeká, jdeme na hodinu stepu za panem Zdeňkem Pileckým. Vysoký hubený šedivý pán nás mile vítá a hned prý nám něco o tom cvakání plíšků na botách poví. Z jeho slov a následných ukázek vzorku studentů se zdá, že je všechno nesmírně jednoduché a naučí se to každý.
Všudypřítomnému Edovi Klezlovi to nedá a pana Pileckého se normálně zeptá: "Ale pane profesore, tady všechny by zajímalo, jak se to můžou naučit, ukažte, jak začít."

Načež se zkušený stepař jen usmál a odpověděl: "No předpokládám, že všichni jste sem přišli dveřmi pěkně po nohách. No tak o ničem jiném to není, jen o tom chození, ze špičky na patu, ze špičky na patu." To také předvedl a skutečně podražky vytváří jakýsi rytmus.

Následuje exkurze moderního tance, kterou tu vede Daniel Bič. I on spolu s pětící studentů, mezi kterými je třeba i Michal Foret, nabídne několik tanečních ochutnávek.
Během tohoto představení si všichni asi nejvíc uvědomujeme, jak všechny muzikálovce obdivujeme, protože tu máme další důkaz, jaká je tahle práce dřina. Pan Klezla několikrát opakoval, že uchazeči o studium na KJJ musí být naprosto komplexní. Nestačí jen dobře zpívat, ale i tančit a hrát. Jinak to nejde, a tak loni ze sta studentů vzali pouze 7.
Poté přišlo na řadu herectví pedagogů Evy Dosedělové a Jaroslava Pížla. Ač rozdílného jména, velmi vtipná manželská dvojice. Nejprve kantorka demonstrovala pár hereckých rozcviček s prváky. A pak už se její choť konečně chopil páťáků. Tedy Tomáše a Markéty!

Nacvičují herecké pojetí jednoho milostného duetu. Písnička je v angličtině a tak pan Pížl vysvětluje, jak těžké je myslet a ztvárňovat roli v angličtině. A protože mysl je na to třeba uvolnit, zahrají si všichni tři pěkně na babu a navzájem se všichni proženou. Pak už se může zpívat i hrát. Pohledy plné chtíče i odmítání, žádný pohyb nebo dotek se nesmí uspěchat. Člověk by řekl, že ti dva ani nemusí nic hrát vlastně. Na něco podobného se ptá i lídr fanklubáků divadel Roman Janouch: "Není to výhoda, že jsou oba ve skutečnosti partneři?"
S odpovědí se ozývá sám Tom: "To určitě ne, my musíme být schopni to zahrát, i když se třeba doma pohádáme a nemluvíme spolu." Zkrátka zamilované duety přece nezpívají jen spolu, ba naopak na divadelních prknech jsme je bohužel takhle ještě neviděli.

Teď už nás čeká poslední cesta budovou, do místnosti kde se bude zpívat. Procházíme jednotlivé chodby a já se nějak nemůžu zbavit dojmu, že jsme v nemocnici. Akorát na stěnách jsou fotografie některých studentů, jak pějí na jevišti. Mimo jiné samozřejmě Tomáš s Markétou, kteří jsou i na zvláštní nástěnce v přízemí, kde jsou fotografie a rozhovory s těmi nejúspěšnějšími ze školy.

V místnosti s klavírem je úplně nabito. Za mikrofonem se střídá student za studentem a předvádí ty nejtěžší možné skladby. Třeba i Stevenův monolog, o kterém profesor Klezla prohlásí, že těžší už je zpívat jen Snad měl bych jít z Angeliky.
Tom s Markét si střihli duet, který nám ukazovali ve vložce herectví. Jen se mi tím potvrdilo to, co už jsem slyšel v tanečním sále. Skvěle jim při refrénu k sobě padnou hlasy, na poslech fakt super a k tomu ta chemie mezi nimi. Ne nadarmo sklidili parádní potlesk. Pak už si je ale paní profesorka Ághová odvedla, protože Markét měla večer Barona a museli tak jet domů.

Dál zazpívala i Kamila Nývltová, Roman Tomeš a spousta dalších nadějních žáků. Program trval přes tři hodiny a sám moderátor celé akce Eda Klezla na závěr přiznal, že jedním z důvodů, proč fanklubáky pozvali a takhle pořádně provedli je to, aby všichni pochopili, kolik je zapotřebí úsilí naučit se dělat tohle řemeslo poctivě a pořádně. Myslím, že jsme si to opravdu všichni uvědomili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danni Danni | Web | 21. října 2011 v 20:22 | Reagovat

Máš ráda focené komixy? Tak u mně na blogu jeden najdeš! Je tam teprve pár minut, snad se zalíbí. Na fotografiich jsem já a mí přátelé! Je to docela zajímavé (nevhodné mladším 10 let)!
PS: Budu ráda za názor v podobě komentáře!
PPS: Máš supiš design <3
Nový komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama