Říjen 2011

400. člověk na Facebooku!!

30. října 2011 v 22:59 | Míra Harnoch
Tak už čtyři stovky lidí lajkli Tomášovu skupinu na Facebooku. Za poslední pár dnů se přísun nových lidí opravdu rychlil, zřejmě za to může nově nabytá popularita z pořadu To byl náš hit. Každopádně za nacelých deset měsíců fungování FB stránky je to myslím slušné číslo. ;-)

29. říjen - Spouštíme nový blog!

29. října 2011 v 19:31 | Míra Harnoch |  Vystoupení
Zdravím všechny přítomné fanoušky a obdivovatele Tomáše Savky,

tímto oficiálně spouštím nový blog Toma. Sice jsem mohl počkat do 1.11. 2011, ale nač dráždit magická čísla. Tak velká událost to zase není.
Jde o to, že mi nedávno přišel mail od Seznamu, ve kterém stálo, že koncem letošního roku se ruší všechny blogy na Seznamu. Tudíž i můj klasický lion438.sblog.cz.
A proto jsem oslovil Miri Nikolaj, aby mi pomohla při realizaci nového blogu u blog.cz. Navrhla, myslím si krásný design, za který jí tímto ještě jednou moc a moc děkuji! Konečně ten blog o Tomášovi bude mít nějakou úroveň a nebude to je nějaký amatérský zápisník z postpubertální doby jako ten předchozí.

Tak a co tu bude za novinky? Tentokrát už blog nebude jen platforma pro články z akcí, ale taky pro články odjinud, videa, fotky, atd. Koneckonců všechny čtyři rubriky už jsou naplněné něčím z archivu. Jen rubrika "Vystoupení" pojímá zatím jen tenhle úvodní text.

Z toho vyplývá, že bych chtěl, aby to tu bylo poněkud živější, než tomu bylo dosud na tom seznamáckém. A také apeluju na vás, že když vyrazíte na nějakou akci (muzikál, vystoupení, cokoli) a zachce se vám o tom podat ostatním lidem kolem Toma zprávu, pošlete mi to na mail Lion438@seznam.cz a dáme to sem pěkně i s vaším jménem. Ušetříme tím práci webmistrovi i oficiálním stránkám jako takovým, protože tady je kapacita článků neomezená.

Tak to je snad pro začátek všechno. Byl bych rád, aby tohle bylo místo, které by sdružovalo jak oficiální stránky, tak Facebook, tak i ostatní veřejný prostor, se kterým má Tomáš co dočinění.

Hezký zbytek víkendu
Míra Harnoch


To byl náš hit - Holky z naší školy

29. října 2011 v 19:05 | Míra Harnoch |  Videa
Tomáš spolu s Romanem Vojtkem a Pepou Vágnerem v pořadu To byl náš hit! Byl z toho hit večera uvidíme je v semifinále tohoto pořadu ;-)


Z archivu: Takhle to vypadá na Osmém světadílu 11.9. 2011

21. října 2011 v 20:40 | Míra Harnoch |  Muzikály
Jak udělat z mála velkou parádu. Jako by si přesně tuhle větu řekli tvůrci muzikálu Osmý světadíl, když ho začali připravovat. Vzali hotové písničky Elánů, zasadili je do příběhu, který kopíruje problémy dnešní společnosti, vybrali neznáme leč talentované umělce a oblékli je do obyčejných kalhot a triček, které nosíme všichni. S takovou jednoduchostí si odnášíte velký zážitek.


A teď trochu podrobněji. Nedělní odpoledne přeci jen nebylo úplně vhodné pro to zalést do divadla a tři hodiny si užívat muzikálu. Třicítka na teploměru lákala spíš někam k vodě. On taky vzduch v Divadle Kalich by se dal těsně před představením krájet. A vůbec to bylo nervozitou z očekávání, ale právě horkým a vydýchaným vzduchem. Navíc, přestože den před představením bylo k dispozici ještě přes sto lístků, se sál téměř zaplnil.

Na úvod ale ještě vystoupil před diváky Jan Révai se smutným upozorněním, že dnes se nehraje jen pro lidi v sále, ale i pro hokejové reprezentanty, kteří zahynuli při nedávné tragédii v Jaroslavli a se kterými se o kousek dál na Staroměstském náměstí právě loučí celá republika.
Lásku nezabiješ

Skutečný start muzikálu už je ale mnohem veselejší. Seznamujeme se s bohémem a romantikem Tomášem při jeho práci v restauraci, kde pozná "matfyzačku" Janu a zamiluje se do ní. V cestě mu ale stojí zazobaný a arogantní Eric, který s Janou chodí a pečlivě si jí hlídá. Ale neuhlídá a slečna v bílých teniskách Tomášovu lásku opětuje. Jenže přijde smutný zvrat a který do těch dvou vrazí klín. Ale všichni, kdo znají Elány, tak ví, že lásku nezabiješ, a proto se Tomáš odhodlá bojovat a zachránit, co se dá, aby opět mohl být s Janou. Jenže přijde další tragédie a tou vlastně celý muzikál končí.

Děj sem sice nastínil tak trochu obecně, ale nechte si nějaká překvapení do divadla, protože to vážně stojí za to. ;-)

Co se týče zpívání, hraní a tancování celého ansámblu, ani nevím, co chválit dřív. Samosebou se najdou mouchy. Ne vždycky se všechno povede, někdy vinou zvukaře, někdy se prostě tón neposadí, jak má, ale myslím, že při celkovém výsledku muzikálu se dá ledacos odpustit.

Na obsazení záleží, ale jen trochu

Například k "našemu" Tomášovi, bych si přeci jen ideálně představoval trochu jinou Janu než jeho spolužačku a kolegyni ze semifinále Superstar Katku Steinerovou, jako tomu bylo v neděli. Chápu, že když písničky Elánu zpívá holka, je to diametrální rozdíl od chlapa. Ale dle mého soudu jí v duetech Tomáš zkrátka válcoval. Ale abych jí nekřivdil, v partech, kdy zpívala sama, nebyla špatná a v duetu s matkou (Marie Štěchová) "Jedenácté prikazanie" měla asi nejlepší momenty. Ale i tak ani typově mi k Tomovi nesedla. Brunetky jsou zkrátka brunetky. :-))


No a tím se dostáváme k výkonu Tomáše. Asi všichni, co teď čtete můj report jste si projížděli všechny možné ukázky a četli různé recenze, kde ho snad všude chválili. Tak si tohle všechno shrněte dohromady, představte si, jaký to asi je ve skutečnosti a vynásobte to minimálně desetkrát a pak dostanete alespoň částečný obraz toho, jaký výkon předvádí.

Začnu tím, co je u Toma vždycky asi největší problém se naučit - choreografie. Celý muzikál je přímo prošpikovaný náročným tancováním a Tom na sobě musel určitě neuvěřitelně dřít, protože to zvládnul s bravurou. A oceňuju to mnohem víc než u kohokoli jiného, protože věřím že spousta z těch co v "Osmičkách" hrají má tenhle pohyb od přírody, kdežto Tom to prostě musí vypotit! A až uvidíte Toma třeba při songu Kamikadze lásky...

Velká herecká sinusoida

Další, co je třeba ocenit, je herectví. Tohle je s jistotou to nejvíc, co musel kdy Tomáš zahrát. Tedy co do činoherních výstupů rozhodně. Tolik mluveného slova neměl ani v Na úrovni ani ve Světácích. A hlavně s tím, co musí v roli Tomáše prožívat se s těmihle komediemi nedá srovnávat. Děj Osmého světadílu je jedna velká sinusoida, kde jste skutečně jednou na vrcholu blaha a vzápětí úplně dole. Tohle zahrát si vyžaduje kus zvládnutého řemesla. A Tomáš v tom znovu boduje.

Zpěv jsem si nechal nakonec, abych našel ta správná slova. To je prostě něco, co musíte slyšet. V první půlce sice Tom má pár docela pěkných duetů a i nějaké to místo na vyniknutí, ale to je pouhý předkrm, před tím, co přijde v části druhé. Tomáš tam totiž má nádhernou sérii písniček Láska moja, Kamikadze lásky a Neviem byť sám. A to je vážně něco, co se popsat nedá, to musíte slyšet a zažít. Přiznám se, že přestože bylo v sále tak 40 stupňů, měl sem po celou dobu, kdy Tom tohle zpíval, tak výraznou husí kůži, že by mi i kdejaká husa mohlá závidět.

Neuvěřitelná pecka, která myslim naprosta strhla publikum. Do té doby byl potlesk vlažný, asi ještě všichni mysleli na to, jaký byl nedělní oběd, ale po tomhle? Tomáš si získal celý sál, lidi pískali a tlekali docela dlouho a od té doby Tomáš sklízel asi největší ovace.

Lepší než Steven v Draculovi

Závěrečná medley už byla jenom takovou třešinkou na dortu, přídavek bez něhož bych se cítil ochuzen. Konečně nechyběla ani vstávačka a standing ovation.
Abych nezapomněl, Zbyněk Fric při písničce Čakám Ťa láska taktéž zářil, Jura Bernáth jako komik taky nezklamal a company, hlavně ta pánská, jsou komedianti sami o sobě, takže taky palec nahoru!

Po dlouhé době je tu zase muzikál, který můžu každému dopručit. Za sebe říkám, že to je to nejlepší z tuzemské tvorby, v čem Tom zatím hrál. Kdyby si chtěl někdo rýpnout, jestli jsem nezapomněl na Draculu, tak dodávám, že vzhledem k novému nastudování a vzhledem k tomu, jak "velkou" roli Tom v Draculovi má, je Osmý světadíl první. Před Jánem Ďurovčíkem a před všemi, co měli co dočinění se vznikem tohoto muzikálu, zaslouží smeknout!

Z archivu: Mladí Světáci v divadelním kabátě 20.6. 2011

21. října 2011 v 20:35 | Míra Harnoch |  Muzikály
Brodský, Sovák, Libíček, Bohdalová, Janžurová a Jirásková. Šest českých hereckých velikánů se sešlo v komedii Světáci z roku 1969. Přes tři desítky let starý film dosud nic neztratil ze svého vtipu, a tak se studenti Ježkovy konzervatoře rozhodli tohle dílo převést do divadelní podoby. V pondělí mělo tohle unikátní představení svou premiéru v divadle Kámen a mělo nemalý úspěch.



Před začátkem představení je v divadle atmosféra vskutku komorní. Do malého hlediště se vejde sotva padesátka diváků, a tak se po chodbě a v malém předsálí pohybuje jen pár lidí, většinou ještě neupravení účinkující, kteří řeší nějaké technické detaily. Ti, kteří se přišli podívat, si hledají svá místa až těsně před začátkem. Jsou to většinou známí a rodiče účinkujících studentů. Nechybí ani Tomášova mamina s tetou, které statečně vyrazily z domova do Prahy autem a ještě téhož večera se vracely domů.

Jako každá premiéra, ani tahle nezačíná včas. Drobnou sekyru ale nezpůsobuje nikdo z účinkujících, nýbrž malé zdržení trojice diváků, kteří se zasekli v dopravě. Po pár minutách ale před diváky přichází paní profesorka herectví Jana Hana Smrčková, která se studenty představení nacvičila, a oznamuje divákům, že už můžeme začít. Sama pak usedá na speciální místo na kraji poslední řady, odkud má na jeviště dobrý výhled.

A začínáme

Zhasíná se, světlo je akorát u piána, které stojí pod jevištěm kousek od první řad diváků a na které pan ing. Pavel Macar hraje první tóny "Když Praha za noci zazáří neonem...", kterou z filmu známe od Waldy Matušky nebo od Karla Hály. Houslistka Krystýna Kleinová přispívá i svým uměním k dotvoření dokonalé atmosféry.


A to už přichází všichni tři Světáci, Radim Pátek, Filip Kotek a Tomáš. Všichni v oblecích nakráčí na jeviště, které se proměnilo v nóbl restauraci. Nechybí tu ani šatnářka Trčková, kterou hraje Míša Oberhelová a kterou Tomáš hned při první replice hrubě počastuje oslovením "matko". Na úvod tedy důkaz, že si studenti některé texty různě proházeli, aby svou verzi příběhu dovedli k dokonalosti. I některé scény bylo titiž třeba úplně vypustit, aby se všechno podstatné vešlo do hodiny a půl.

A tak, i když si ve filmové verzi u šatnářky takto pustí pusu na špacír Jiří Sovák, dál už Tomáš hraje roli fasádníka Petrtýla, kterého hrál Jan Libíček. Radim Pátek se zase chopil postavy uvědomělého Prouzy, kterého v originále ztvárnil Vlastimil Brodský, a Filip Kotek si střihnul věčně hysterického Skopce.

Trojice mužů se okamžitě ujímá číšník, kterého perfetně zahrál Roman Mikeš. Vše se odvíjí přesně jako ve filmu. Pánové si poručí minerálku, ale popíjí v tajnosti svojí slivovici, ta se pod stolem zvrhne a duchapřítomného Skopce nenapadne nic jiného, než si na tu spoušť posvítit svíčkou. Stůl samozřejmě vzplane a viníci rychle utečou z podniku pryč.


Své snažení užít si aspoň jednou večer v nóbl podniku ale nevzdají a jdou do nejdražšího salonu v Praze, aby si nechali ušít pořádné obleky. A tady si konečně zazpívají i sami "světáci", a to konkrétně písničku "Tak už mi střihli na sako." A klukům to jak jinak šlo parádně.

Marky přímo válí

Když se chlapci na lešení nešťastnou náhodou znovu potkají se šatnářkou Trčkovou přichází na scénu i dívčí trio. Postarší vdova totiž přesně jako ve filmu využívá situace a propůjčuje svůj byt třem slečnám, které sem lákají ženaté muže, kde je opijí, oberou o peníze a pošlou rychle oknem po lešení dolů, protože se čistě náhodou vrací jejich manžel.

A tak se na jevišti objevují postupně všechny tři podvodnice. Nejprve Markéta, která má představovat Zuzku, kterou v originále hrála Iva Janžurová. A Marky je v téhle roli naprosto úžasná, úplně dokonale předvádí hloupou a naivní slečnu. Jejími kolegyněmi jsou Markéta Bednářová, která ztvárňuje Božku (Jiřina Bohdalová) a Nela Doležálková, která hraje Marcelu (Jiřina Jirásková).

To už přichází i jeden z vrcholů celého představení. To když se postupně dva nešťastníci lapí do sítí svůdných podvodnic a nechají se obrat. Z filmu známe tyhle výstupy v podání Vladimíra Menšíka a Otto Šimánka. A myslím, že i věhlasná Menšíkova improvizace se otřásá v základech po tom, co předvádí na jevišti Robin Puškáš a Víťa Bogáč. Padají sice stejné hlášky jako "pozor budeme fotografovat" nebo "ty seš tak krásná, uvnitř i zevnitř". Ale jinak s nimi alkohol a chtíč po krásných dívkách lomcuje tak divoce, že se svíjí smíchem i tři představitelé světáků, kteří se přišli do uličky mezi diváky na tyto scény podívat. Tady dostala bránice všech diváků asi nejvíc zabrat.


I dívčí trio se dočká své pěvecké vložky a píseň "Hřeším, hřešíš, hřeší" jim perfektně ladí. Ono vůbec z celého představení je cítit, jak tím dílem všichni herci žijí. Zkoušení věnovali celý rok a mají teď tak všechno pěkně v krvi. Jednotlivé scény dobře propilovali a dali za sebe tak, aby to vypadalo na oko dobře. A povedlo se. Hlavně moment, kdy se všechno připravuje na onen slavnostní večer. Číšník prostírá stoly a zpívá "Diplomat Grill je k službám a za čest klade si..." a do toho v popředí přebíhají chlapi, oblékají se a přidávají svou sloku "Tak třikrát whiskey s ledem a dámám Henessy...". Mezi tím se připravují i děvčata, až nakonec všichni usednou ke stolům. Při hodování zazpívá i šatnářka Trčková, to je jeden z přídavků mimo filmovou předlohu.


Stříbrokrké fénixky žaponské

Kdo film znáte, asi už tušíte, že ke spárování Tomáše a Markéty a tudíž ke spojení reality s divadlem nedojde. Petrtýl si totiž touží pokecat o Salvatoru Dalim s Marcelou, která se zase osobně zná s malířem Vojtěchem Hynaisem. Zuzka toho zase hodně ví o apendixu, který by mohl časem zmizet jako brzlík, a tak si nabalí "ufologa" Prouzu.


Všichni tedy nakonec skončí v bytě Trčkové, ale k obvylému oloupení ovíněných pánu nakonec nedojde, protože světáci obměkčí srdce zkušených podvodnic. Obzvláště Tomášův výkon musím vypíchnout. Jeho povídání o jedenácti stříbrokrkých fénixkách žaponských by dostalo do kolen snad každou slečnu. Kdyby neměl Markétu snad bych mu i poradil, aby to zkoušel i v praxi. :o)) Na jedničku zvládnul i kohoutí přeskok přes židli.


Když přivádí jeden z podvedených k bytu policii, všichni vyskakují z okna, kde už ovšem není lešení. Představení tak končí tím, jak šest obvázaných invalidů přichází, pardon Markét se veze na kolečku, na jeviště a zazpívají poslední závěrečnou píseň. Děkovačka je pak na to malé množství diváků obrovská, velký potlesk sklízí za svou práci i paní Smrčková a dostala od studentů obrovskou kytici.

Chyby jsou kouzelné

Profesorka ale byla po představení trochu kritická a přestože jí pan Bednář, který učí na KJJ dějiny, chválil, neodpustila si: "Ale byly tam chyby, všimnul jste si?" A on jí na to krásně odpověděl: "Ale oni můžou dělat chyby, protože, když jí udělají, je to vždycky kouzelný." A je to tak, celé představení bylo kouzelné. A to jak rodinnou atmosférou malého divadla, tak celým pojetím díla. Myslím, že nejeden divák odcházel vyčerpaný smíchem a nadšený výkonem svého svěřence.

Jen je škoda, že tohle představení nemůže zatím vidět širší veřejnost. Studenti by sice rádi zkusili vyjet na nějakou malou scénu, ale kdo ví, jak by dílko přivítali nezasvěcení diváci. Přeci jen jsou to Světáci v hodně mladším vydání a věkový průměr herců neodpovídá filmové verzi. Pak je tu i možnost, že někdo nebude znát známý příběh televizního originálu a co potom? Pochopí všechno do detailu? I věci, které tam jsou přidávané a vznikly improvizovaně až při zkouškách? To jsou otázky, které musejí herci zvážit, ale budeme držet palce, že představení ještě spatří světlo světa, protože by si to všichni účinkující zasloužili.

Z archivu: Na úrovni 30.12. 2010

21. října 2011 v 20:29 | Míra Harnoch |  Muzikály
Říká se, že kočky mají devět životů. Pokud jde o činohru Na úrovni, má jich Tom aspoň 15. Tolik jsem jich z hlavy teď napočítal. Možná ještě víc. Střídá opravdu jeden kostým za druhým a je na jevišti tím, kdo se stará o největší přísun vtipů. Dějem sice nehýbe, ale baví na všechny strany.

Ale pojďme nejprve k divadlu samotnému. Na úrovni rozhodně nenudí, není tam snad jediné hluché místo, i přesto že představení trvá s přestávkou přes tři hodiny. Ústřední milenecká dvojice Filip Blažek s Michaelou Dolinovou se skvěle doplňuje a diváky také baví. Hlavně postelové scény a hádky dodávají hře šťávu. Mojmír Maděrič (a odhaduji, že i v alternaci Martin Zounar) jako přítel Walter také působí přesvědčivě.


Ocenil bych i hudbu, která se k některým scénám skvěle hodí a hlavně je divákovi známá. Speciálně Asereje od Las Ketchup v kombinaci s charakteristickým tancem celého ansámblu hodně dráždí bránici.


Celkově nenudí ani scéna, nic není klipovité jako ve filmu, ale pomocí jednoduchých kulis a nasvícení, se pořád někde něco děje a působí to tak kompaktně.
A Tomovy role? To je přímo úžasná všehochuť. Náhodný kolemjdoucí, policista, cestující v letadle, cvičitel na pláži, číšník, poslíček na letišti, dirigent, vodník, ale i třeba zpěvák. Všichni, co Toma sledujeme, víme, že herecky zraje jako víno. A na téhle činohře je to viditelně znát. Musí totiž hrát hlavně tělem a ne slovem. Má spoustu výstupů, ale minimum replik. Takže hlavně mimika a gesta.


A jde mu to vážně skvěle. Hraje například krejčího či módního návrháře v salónu. Během tohoto výstupu neřekne téměř nic, jen pobíhá, vytváří zmatek na pracovišti a tváří se smutně, když mu šéfová jeho hadřík hodí na hlavu. Co do mimiky a gestikulace oceníte Tomovu adaptaci dirigenta, která je tak trochu "one man show" a možná nejvíc diváky pobavila.
Ale několikrát si opravdově zahrál. Asi nejdelší monolog měl při tvárnění postavy z telenovely. To byla taky paráda.
Já si ale oblíbil jinou Tomovu roli, cestujícího v letadle. Když se totiž představil: "Já sem Sammy... Sammy Davis," bylo mi jasné, že to je Tomova improvizace a jím vymyšlený vtípek. Jen těžko by se asi ve scénáři trefili do jeho oblíbeného interpreta.


Dalo by se o Tomově stopě v této činohře psát a psát spousta řádků, ale to vám radši doporučím na to v únoru vyrazit, ať to stojí, co to stojí. Protože, pokud se dá tohle představení považovat za jeho hereckou maturitu, tak si myslím, že jí složil s vyznamenání. A to jsem se ještě nezmínil o jeho tanečních pohybech, tam je pokrok možná ještě znatelnější.
Na děkovačce se pak jasně poznalo, kdo měl největší úspěch. Zatímco ostatní sklízeli "jen" potlesk, při klanění Toma se několik lidí pokusilo i hvízdnout. A nakonec jako jediný dostal i kytici.
Po představení sice Tom svůj úspěch skromně přiřazoval hlavně tomu, že se na něj přišla podívat spousta lidí. Když nepočítám naší rodinku a Lili, tak taky Tomova mamka, Markétini rodiče a Jirka s rodinou. I přesto si myslím, že asi diváky zaujal nejvíc.

Z archivu: Exkurze po Ježkárně, duben 2010

21. října 2011 v 20:19 | Míra Harnoch |  Muzikály

Krásné slunečné páteční odpoledne a na celý den odpadla škola. Což tedy takhle výlet a nejlépe nějaký trochu kulturní. Díky Katce (Katie) jsem věděl, že od 11:00 je na Konzervatoři Jaroslava Ježka Den otevřených dveří pro všechny fanklubáky divadel Hybernie a Broadway. A tak jsem se rozhodl infiltrovat se tam.
Pro každého vetřelce je dobré, když se může ztratit v davu. A když přicházíme s Katkou k Ježkárně, je jasné, že se mi to bez problémů podaří, protože kolem vchodu se tísní téměř padesát účastníků.

Brzy si nás vyzvedává pan profesor Klezla, který nás prý bude budovou a celým programem dne provázet. My s Katkou samozřejmě co chvíli natahujeme krky, odkud se objeví Tomáš s Markétou, protože podle letmého pohledu do jejich rozvrhu, by měli teoreticky být ve škole. A nemusíme ani dlouho čekat. Jakmile jsme vyšli po schodišti několik pater, otevírá se na jedné straně chodby výtah a z něj oba ruku v ruce vybíhají. Na chvilku se tam mihne i Leona Černá.
My máme ale prozatím program jiný, po krátkém nástinu, co nás vlastně čeká, jdeme na hodinu stepu za panem Zdeňkem Pileckým. Vysoký hubený šedivý pán nás mile vítá a hned prý nám něco o tom cvakání plíšků na botách poví. Z jeho slov a následných ukázek vzorku studentů se zdá, že je všechno nesmírně jednoduché a naučí se to každý.
Všudypřítomnému Edovi Klezlovi to nedá a pana Pileckého se normálně zeptá: "Ale pane profesore, tady všechny by zajímalo, jak se to můžou naučit, ukažte, jak začít."

Načež se zkušený stepař jen usmál a odpověděl: "No předpokládám, že všichni jste sem přišli dveřmi pěkně po nohách. No tak o ničem jiném to není, jen o tom chození, ze špičky na patu, ze špičky na patu." To také předvedl a skutečně podražky vytváří jakýsi rytmus.

Následuje exkurze moderního tance, kterou tu vede Daniel Bič. I on spolu s pětící studentů, mezi kterými je třeba i Michal Foret, nabídne několik tanečních ochutnávek.
Během tohoto představení si všichni asi nejvíc uvědomujeme, jak všechny muzikálovce obdivujeme, protože tu máme další důkaz, jaká je tahle práce dřina. Pan Klezla několikrát opakoval, že uchazeči o studium na KJJ musí být naprosto komplexní. Nestačí jen dobře zpívat, ale i tančit a hrát. Jinak to nejde, a tak loni ze sta studentů vzali pouze 7.
Poté přišlo na řadu herectví pedagogů Evy Dosedělové a Jaroslava Pížla. Ač rozdílného jména, velmi vtipná manželská dvojice. Nejprve kantorka demonstrovala pár hereckých rozcviček s prváky. A pak už se její choť konečně chopil páťáků. Tedy Tomáše a Markéty!

Nacvičují herecké pojetí jednoho milostného duetu. Písnička je v angličtině a tak pan Pížl vysvětluje, jak těžké je myslet a ztvárňovat roli v angličtině. A protože mysl je na to třeba uvolnit, zahrají si všichni tři pěkně na babu a navzájem se všichni proženou. Pak už se může zpívat i hrát. Pohledy plné chtíče i odmítání, žádný pohyb nebo dotek se nesmí uspěchat. Člověk by řekl, že ti dva ani nemusí nic hrát vlastně. Na něco podobného se ptá i lídr fanklubáků divadel Roman Janouch: "Není to výhoda, že jsou oba ve skutečnosti partneři?"
S odpovědí se ozývá sám Tom: "To určitě ne, my musíme být schopni to zahrát, i když se třeba doma pohádáme a nemluvíme spolu." Zkrátka zamilované duety přece nezpívají jen spolu, ba naopak na divadelních prknech jsme je bohužel takhle ještě neviděli.

Teď už nás čeká poslední cesta budovou, do místnosti kde se bude zpívat. Procházíme jednotlivé chodby a já se nějak nemůžu zbavit dojmu, že jsme v nemocnici. Akorát na stěnách jsou fotografie některých studentů, jak pějí na jevišti. Mimo jiné samozřejmě Tomáš s Markétou, kteří jsou i na zvláštní nástěnce v přízemí, kde jsou fotografie a rozhovory s těmi nejúspěšnějšími ze školy.

V místnosti s klavírem je úplně nabito. Za mikrofonem se střídá student za studentem a předvádí ty nejtěžší možné skladby. Třeba i Stevenův monolog, o kterém profesor Klezla prohlásí, že těžší už je zpívat jen Snad měl bych jít z Angeliky.
Tom s Markét si střihli duet, který nám ukazovali ve vložce herectví. Jen se mi tím potvrdilo to, co už jsem slyšel v tanečním sále. Skvěle jim při refrénu k sobě padnou hlasy, na poslech fakt super a k tomu ta chemie mezi nimi. Ne nadarmo sklidili parádní potlesk. Pak už si je ale paní profesorka Ághová odvedla, protože Markét měla večer Barona a museli tak jet domů.

Dál zazpívala i Kamila Nývltová, Roman Tomeš a spousta dalších nadějních žáků. Program trval přes tři hodiny a sám moderátor celé akce Eda Klezla na závěr přiznal, že jedním z důvodů, proč fanklubáky pozvali a takhle pořádně provedli je to, aby všichni pochopili, kolik je zapotřebí úsilí naučit se dělat tohle řemeslo poctivě a pořádně. Myslím, že jsme si to opravdu všichni uvědomili.