Labutí píseň Sunset Boulevardu aneb proč se vydat do Ostravy

11. února 2017 v 19:22 | Míra Harnoch |  Muzikály
Každou divadelní sezonou to láká víc a víc. Vyrazit do Ostravy a podívat se alespoň na jedno ze sedmi představení, ve kterých Tomáš účinkoval, účinkuje nebo například nyní od března bude účinkovat. Pro většinu z těch, kteří bydlí v Čechách a ne na Moravě, skončí tenhle sen u věty "je to daleko" nebo "musel bych shánět ubytování". To všechno se ale dá vyřešit a věřte, že to pak stojí za to.

 

„Náš Hamlet nebude ten klasický typ. Bude ostravský“

6. července 2016 v 15:02 | MF Dnes |  Články
OSTRAVA "Živou vodu a živou zem, která chce divadlo, tu cítím v Ostravě," říká umělecká šéfka ostravského Divadla Petra Bezruče Janka Ryšánek Schmiedtová o inscenaci Hamlet, jejíž premiéra otevře 20. července ostravské Letní shakespearovské slavnosti.

* Na inscenaci spolupracujete s Tomášem Savkou a Miroslavem Etzlerem. Jde o společný projekt, s nímž se představíte také v Praze. Jak jste daleko?

Co šlo, to máme připraveno. Zkoušení vypuklo 1. července, protože do té doby měli herci povinnosti ve svých domovských divadlech. Za námi je škrtání, což, jak říká dramaturg Tomáš Vůjtek, je sice hřích, ale při přípravě inscenace, která se bude hrát pod širým nebem, taky nutnost. Jsem přesvědčena, že text zůstal Shakespearem, a přitom má hodně co nabídnout i specifickému letnímu publiku.

* Nakolik jste předlohu upravili a jak se na to tvářil překladatel Jiří Josek, který už Hamleta v Ostravě i režíroval?

Tomáš Vůjtek dal pryč veškerá oslovení králi, královno nebo princi, pryč jsou i zeměpisné údaje, soustředíme se na příběh. Vyškrtáno bylo 50 stran textu. Ovšem i pan Josek uznal, že i tak je možné odehrát vše, o čem Hamlet je. V naší úpravě se ocitáme ve světě gangsterů, kteří vytvářejí patologicky fungující systém. Proti němu se Hamlet čílí a v něm se bohužel následně i utopí.

* To znamená, že Dánsko bylo vynecháno ze hry?

Ano, i pro to, že jsme v Ostravě a premiéra bude na Slezskoostravském hradě. Ráda bych také, aby diváci trochu "zapomněli" na to, že jdou na hru toho velkého Alžbětince, kterou budou sledovat s nábožným respektem, s úctou a pokorou. Chci, aby prožili příběh, který dost možná znají z vlastního života. Pokud se zaměříme na jádro příběhu našeho Hamleta, uvidíme chlapce z velmi dobře situované rodiny, který má vše. Peníze, moc, vzdělání, na co ukáže, to může být jeho. Najednou je ale konfrontován se systémem, který se mu nelíbí. Bojuje, ani ne tak proti vraždě, jako proti chorobně fungujícímu systému. A v tomhle je Shakespeare nadčasový. Že se pod historickým "nánosem" skrývá stále aktuální téma.

* Půjde tedy o moderního Hamleta z prostředí mafie?

Nechci nikoho vyděsit, ale vlastně ano. Snažili jsme se, aby naše interpretace byla pro současného diváka pochopitelná, ale abychom zbytečně nemodernizovali. Vycházíme z amerického prostředí 20. až 30. let, což je divoká doba, kdy přestala platit pravidla a gangsteři ovládli společnost. Může to být vzato i na současnost, ale jde o cyklický vývoj událostí, který se mohl stát za Shakespeara i před měsícem.

* Je to vaše první setkání se Shakespearem?

V takové míře poprvé.

* Těšila jste se?

Moc ne, ale teď jsem ráda. Shakespearovy texty byly napsány před dlouhou dobou, a přece je v nich pořád něco živoucího.

* Vy jste z Prahy a tady na vás čeká Hamlet, na kterém se podílejí čtyři profesionální scény. To se asi málokde stane, že?

Každý člověk hledá prostor, kde by se cítil dobře. Byť jsem z Prahy a studovala jsem v Brně, tak živou vodu a živou zem, která chce divadlo, tu cítím v Ostravě. Jsou tu skvělí herci i režiséři, kteří se rozhodli žít svůj tvůrčí život v Ostravě. Jsou tu dobrá divadla i hlad diváků po divadle je tu nebývalý. A to se tady dělá vše, od klasiky až po novátorskou extravaganci. A mimo to - v Ostravě jsou lidé, a není jich málo, kteří nelitují do divadla investovat peníze.

* Jak jste postupovala při obsazení hlavních rolí? Byla jste pod tlakem produkce?

Ano i ne. Není lehké podobné produkce obsazovat. Musí se kombinovat, spekulovat, co by mohlo fungovat, a co ne. Ale všechno jde, nakonec jsme se k mé radosti domluvili i s Miroslavem Etzlerem, který v Ostravě vyrůstal. A to byla jeho první reakce dost ostrá.

* Ostrá?

Překvapilo ho, že by měl Hamleta hrát Tomáš Savka, ten ze Superstar - jak ho mnozí povrchně vnímají. Ale to je jen umělá bublina! Savkovi dala Ostrava prostor zažít svět divadla jinak a on ho zcela využil. Už dávno se tu ví, jak je talentovaný, že to není rychlokvaška z obrazovky, což si nechal vysvětlit i pan Etzler. Sama nechci prvoplánovost, a to Savka splňuje. Nebude to ten typ Hamleta, jak si jej lidé představují. Bude to náš ostravský Hamlet.

Rozhovor v časopisu Policista: "Třeba jednou budu kuchařem"

18. října 2015 v 14:41 | Časopis Policista |  Články
S Hudbou Hradní stráže a Policie ČR se poprvé setkal v městském divadle v Sokolově. Zde dostal nabídku stát se sólistou. Oficiální konkurz si odbyl na koncertu v Jihlavě, který se konal při příležitosti předávání vyznamenání policistům. "Byl jsem vlastně hrdý, že jim ten vzácný večer můžu zpříjemnit," říká dnes o svém zážitku zkušený zpěvák.

* Zpěvákem jste chtěl být už od mala, nebo u vás v dětství vítězily jiné profese?

Jako úplně malý jsem určitě nepřemýšlel o zpěvu, klasicky jsem chtěl být tím, co mě v tu chvíli fascinovalo. Pamatuju se, že mě hodně bavili popeláři. Později na základce jsem se už musel nějak rozhodnout, jakou cestou se dám, ale zpěv to pořád ještě nebyl. Měl jsem díky výuce hudebních nástrojů, hlavně houslí, klavíru, kytary, předpoklady jít dál na nějakou hudební školu. Z toho ale nakonec sešlo, protože dráha muzikanta není zrovna nejjistější. A tak jsem šel na gymnázium.

* Jak se měnil váš hudební vkus, co jste poslouchal "od mala"?

Nejdřív to byly určitě lidové písničky ve školce. Moje babička byla učitelkou v MŠ a všechny mě je naučila. V hudební škole to byla vážná hudba a záhy jsem začal chodit do školního orchestru, kde v tu dobu, to mi bylo asi osm, frčely "Lehárovky" a vůbec takové populární skladby. Vím, že jeden čas mně hodně uchvátily Kelly Family. Na střední škole mě dost ovlivnilo moje roční studium na hudebním gymnáziu v německém Amberku. Samozřejmě i tam jsem byl ve školním orchestru, ale poslouchal jsem i tvrdší hudbu. Některé německé kapely se mi tehdy dost líbily.

* Jakou máte nejoblíbenější písničku z vlastního repertoáru a jakou převzatou?

Nemůžu jmenovat nejoblíbenější písničku, protože se to mění. Záleží i na tom, co přijde nového nebo jakou novou aranži má třeba starý hit. Mezi moje nejoblíbenější patří ty, které mám stále zařazené v programu koncertů a vystoupení.

* Co texty písní? Píšete si je sám, nebo máte textaře?

Já jsem především zpěvák, a abych pravdu řekl, zatím nemám potřebu skládat vlastní písně. Nejsem ani skladatel a ani textař. Myslím, že každé řemeslo by se mělo dělat na profesionální úrovni. Zkrátka, můj názor je, že by k tomu měl být vystudovaný pevný základ.

* Koho z již nežijících interpretů byste si rád poslechl naživo, kdyby to šlo?

Tak to vím úplně přesně, nikdy už se mi nepodaří vidět Franka Sinatru a Sammy Davise Juniora. Jsem rád, že jsem se setkal s Waldemarem Matuškou, Karlem Hálou a Karlem Černochem. Tyto pány zpěváky jsem měl to štěstí slyšet naživo, a dokonce s nimi i spolupracovat.

* Dojímáte se při své práci?

Byl bych asi špatný muzikálový zpěvák, kdybych neplnil to, co se ode mě na jevišti očekává. Plakat i smát se, milovat i nenávidět. To tak je.

* Spolupracujete s Hudbou Hradní stráže a Policií České republiky, překvapili vás něčím policejní hudebníci?

Spoustu těch hudebníků jsem znal z jiných koncertů, jen jsem nevěděl, že prezentují HHS a PČR. Nakonec jsem poznal asi všechny a velmi mě těší, že jsou to bezvadní kluci a skvělá děvčata a všichni platí za výborné muzikanty.

* Jak relaxujete?

V současné době je to opravdu těžké, mám hodně práce - chválabohu, ale zpět k otázce, aktivně odpočívat moc nemůžu. Rád chodím po horách, plavu, lyžuju, ale není čas, můj odpočinek se teď smrsknul na oblíbené činnosti, jako je vaření, běhání s naší fenkou Getty a samozřejmě spaní.

* Máte z něčeho strach?

Jako každý člověk mám strach o své blízké, o jejich i svoje zdraví, o to, abych měl vždy dost práce.

* Tušíte, co budete dělat za patnáct, dvacet let?

Nevím… třeba budu kuchař.

* Roku 2005 jste vypovídal na policii kvůli incidentu v hospodě. Jak s vámi policisté komunikovali?

Někteří byli dost přísní. Ale to mají v popisu práce. Já mám tu nevýhodu, že i pro spoustu policistů jsem konkrétní osoba, můžou mít i osobní předsudek, i když mě osobně neznají. Rád bych ale řekl, že kdo se ke mně choval velice korektně během vyšetřování toho nešťastného incidentu, byla paní kapitánka Milada Razímová ze sokolovské kriminálky a touto cestou jí za její korektní přístup velmi děkuji.

* Setkal jste se s policisty ještě někdy?

Mám jeden případ, na který často vzpomínám. Bylo to v roce 2005, jel jsem tehdy zpívat do Ústí nad Labem a jel jsem velmi na čas. Kulturní dům v Ústí je uprostřed takových spletitých uliček. Když jsem deset minut jezdil jednosměrkami dokola a kulturák z auta pořád viděl, rozhodl jsem se risknout a projet asi padesát metrů jednosměrku v protisměru. Na konci mě chytil strážník. Vysvětloval jsem, že už mám být na scéně, že už tu bloudím deset minut, a že nejsem zdejší atd. Jen zakroutil hlavou, a řekl památnou větu: "Když je na volvo, je i na pokuty." a napařil mi dva tisíce… Od té doby jezdím kiou.

* Znáte nějaký vtip o policistech?

Tenhle mi vyprávěl jeden policista: "Policajt se zamyslel…"

* Jak by vypadala vaše ideální dovolená?

No zasnít se můžu, jestli se mi to někdy splní, je věc druhá: pár týdnů bych s nejbližším člověkem rád strávil v klidu, někde v teplých krajích.

* A plány do budoucna?

Budoucnost nemůžu zas až tak moc plánovat, moje plány jsou hodně závislé na tom, jestli budu mít obecenstvo, které mě bude chtít poslouchat. Práce mě baví a nerad bych se jí vzdal.

* Mluvil jste o studijním pobytu v Německu. Můžete na závěr prozradit, jaké to bylo?

V zahraničí jsem se naučil německy, což je dar. Cizí jazyk se nejlépe naučíte mezi lidmi, kteří jím běžně komunikují. Jinak jsem se za hranicemi stal samostatnější, bylo mi tehdy 17 let. V neposlední řadě jsem v Německu získal nový pohled na hudbu.
 


Koncert s hvězdou na Hvězdě

23. června 2015 v 18:49 | Míra Harnoch |  Vystoupení
Běžci si kontrolují čas a tepovou frekvenci při svém tradičním kondičním kolečku, maminky z dálky úzkostlivě střeží své ratolesti křepčící na prolézačkách a do toho se krásným prostorem lesní obory rozléhá swingová muzika. Tak nějak vypadalo nedělní odpoledne u pražského letohrádku Hvězda, kde Tomáš vystoupil s Big Bandem Karla Vlacha.


Pokud měli zástupci Městské části Prahy 6 strach, aby se nádvoří před letohrádkem naplnilo, byla obava zbytečná. Těsně před koncertem je přístřešek s asi čtyřmi sty místy naplněn a další desítky zvědavců se sbíhají s prvním tónem našláplého orchestru.

Skladba obecenstva je jasná. Přichází ti, kteří orchestr Karla Vlacha zažili v době jeho největší slávy. O to zajímavější pro ně bylo poslechnout si zpívat swing zástupce nové generace, nějakého pana Tomáše Savku.

Ten se pro nedělní odpoledne stal nejen zpěvákem, ale také moderátorem, protože koncert měl svůj program s řadou soutěží a zajímavými hosty. Spolu s Tomášem totiž přišly zazpívat dámy Naďa Wepperová a Alena Průchová, které možná znáte jako sboristky po boku Jiřího Březíka, ale tady se ukázaly i jako zdatné sólistky.

"Ten Tomáš Savka zpívá asi hezky, viďte?" ptá se mě starší paní. "Víte, něco mi to jméno říká, ale nejsem si jistá," dodává s tím, že vdovou po manželovi, který kdysi u původního orchestru Karla Vlacha dělal pianistu a doprovázel tak ty největší české swingové legendy včetně například Karla Hály.

Po ujištění, že se má na co těšit, koncert zrovna začal. Ve dvouhodinovém programu (když nepočítáme přestávku) si Tomáš střihl 15 písní a dva duety s kolegyněmi. Zazněly Sinatrovky jako "New York", "Under My Skin" či "My Way", Hálovky "Na sedm strun budu hrát", "Slunce, já Tě mám rád", "Toulavej vůz" nebo hity Waldemara Matušky "Asi do věží" či "Jó, třešně zrály".

"Zpívá opravdu výborně, hlas má trochu jako Tom Jones," chválí během pauzy nám už známá starší dáma. A to ještě neslyšela Tomášův výkon při písni "Sex Bomb", kterou proslavila právě tato britská legenda. Tento známý šlágr měl jednoznačně největší úspěch a následoval po něm dlouhotrvající potlesk. Není divu, že pak Tomáš využil atmosféry a nechal diváky zpívat mu sbory při písni "Jó, třešně zrály,".

"Vyřiďte mu, že od nás má hlas do Slavíka," říká po koncertě jiná blízko sedící paní, která si všimla, že se s hlavní hvězdou odpoledne znám. Jen to potvrdilo, jaký ohlas mezi přítomnými Tomáš vyvolal. Jakmile slezl z hlediště, hrnuli se za ním zájemci o podpis, fotografii či o potřesení rukou a poděkování za zážitek. Zkrátka jen víc takových koncertů.

„Díky Ostravě mám nadhled, nepropadám pražské panice,“ říká zpěvák Savka (rozhovor MF Dnes)

18. května 2015 v 15:01 | Míra Harnoch |  Články
Osobnosti nejen české kultury se v pravidelném seriálu MF DNES Ostravské stopy svěřují se svým vztahem k moravskoslezské metropoli. Dnes o městě a svých zážitcích vypráví muzikálový zpěvák Tomáš Savka.

Joe Gillis ze Sunset Boulevard, Che z Evity anebo Amiens z Jak se vám líbí - to je trojice postav, které pro ostravskou scénu nastudoval známý zpěvák Tomáš Savka. Role bouřliváka Che mu nedávno vynesla dokonce nejcennější trofej v divadelním světě, prestižní Thálii. Za dva roky svého pobytu v severomoravské metropoli Tomáš Savka lehce načichl zdejším dialektem a oblíbil si místní zmrzlinu. Ostrava mu ale dodala především větší sebevědomí a pocit kvalitního zázemí.

"Přijedu do Prahy a vlastně se směju. Tak jsem to dříve neměl, prožíval jsem stres. Teď se mě toto prostředí netýká zcela, mám nadhled a nepropadám jakékoliv pražské panice," říká talentovaný zpěvák. "Poslední dobou jsem měl pocit, že musím někomu něco pořád dokazovat. Ale do Ostravy jsem přišel na konkurz, kde řekli: Ano, bereme vás. A od té doby mám jejich plnou důvěru a nikdo o mně nezapochyboval ani na moment. To taky dodá člověku na sebevědomí. Ne že bych se snažil někdy méně, ale mám tady určité zázemí a jistotu. Už potřetí, a to je super."

Savkovu prestiž zvýraznilo také udělení Thálie. Jak toto ocenění umělci vlastně prožívají? "Kdo říká, že to neprožívá, tak podle mě kecá. Prožíval jsem to dost, a čím více se Thálie blížily, tím intenzivněji," říká Tomáš Savka. Tři dny před předáváním si měl koupit oblek, přitom z duše nerad nakupuje věci na sebe. Drama v jeho nitru stoupalo, a tak se laureát šel osvěžit. "Pět hodin před předáváním jsem musel vypadnout z domu. Potřebuji mít svůj klid. S hercem Markem Holým jsem se domluvil a šli jsme na pivo, pak jsem se uklidnil. Lukáš Melník dostal první vázu, pak Hana Fialová a bylo jasné, že tři vázy jsou pro Ostravu. Byl to krásný pocit, veliké překvapení a velká radost. Pak jsem šel k zubaři a týden jsem byl v křečích. Teď už je to v normálu," směje se Tomáš.

Dvouletý pobyt v Ostravě pro Tomáše Savku neznamená jen významné ocenění, ale také osobní zkušenost s dialektem anebo neřest v podobě místní zmrzliny. "Mluvím spisovněji, než jsem mluvil, je mi to až trapné nemluvit spisovně, když se bavím s rodilým Ostravákem. Na druhou stranu mi nedávno v Praze říkali, že ostravský dialekt chytám, že občas mluvím 'kratce'. Zdejší dialekt mě baví a nejen to," říká Savka. "V Ostravě chodím na zmrzlinu, tady za roh divadla. Ale kvůli zpívání jí nesmím moc," prozrazuje zpěvák. Nad Ostravou se rozplývá a nezapomene zdůraznit: "Je tady moc hezky, lidé jsou moc milí, na jevišti i v hledišti."
Za dobu svého pobytu v Ostravě poznal řadu lidí i míst, překvapivě se stal i obezřetnější. "Byl jsem na Ostravici v Beskydech, poznal jsem Slezskostravský hrad, to díky Shakespearovským slavnostem. Mám prochozené centrum Ostravy. Zjistil jsem, že k tomu člověk nepotřebuje ani kolo, všude se dostane záhy pěšky," líčí Tomáš Savka.

Ostravu představil i svým pražským kamarádům, Stodolní ale vynechal. "Moje kadeřnice a její kamarádka si udělaly výlet do Ostravy, provázel jsem je po Komenského sadech a kolem řeky. Chodím zejména tam, kde se schází divadelníci, lidé od kumštu, to mi vyhovuje. Na Stodolní nechodím vůbec, akorát na vlak. Na druhou stranu, když jdu po ostravské ulici, jsem i ostražitější. Divadlo je jiný svět, tam chodí lidé, kteří mají o umění zájem, ne vždy je to tak i na veřejnosti," konstatuje Savka.

Jedním z míst, na které v Ostravě zatím neměl čas, je její bývalá industriální lokalita. "Dolní oblast Vítkovice mě zatím minula, neměl jsem na ni doposud štěstí. Byla tady i možnost zajít na Colours, měl jsem lístky. Jelikož jsme ale zkoušeli tak intenzivně pro Shakespearovské slavnosti, už jsem to prostě nestihl."

Colours of Ostrava viděl loni jen z dálky z hradu. V noci po hraní už byl unavený, a tak o hudební svátek přišel, ale letos si to možná vynahradí. "Doufám, že by to mohlo vyjít, protože budeme jenom oprašovat loňskou inscenaci. Žánrově zkusím cokoliv, třeba i metal, mám rád hardrock, Guns N' Roses, Nazareth," dodává úspěšný držitel Thálie.

Desetiletka píle, dřiny a poctivé práce přitáhla vysněnou Thálii

29. března 2015 v 3:35 | Míra Harnoch |  Muzikály
Dnes už asi málokdo věří známému českému přísloví "s poctivostí nejdál dojdeš". Příkladů, které tohle lidové moudro vyvrací z kořenů, bychom asi každý ve svém životě našli spoustu. O to víc pak potěší, když se přeci jen alespoň v něčem jeho pravdivost potvrdí. V sobotu večer taková chvíle nastala a to v momentě, kdy si Tomáš došel po prknech Národního divadla pro svou první Thálii za nejlepší muzikálový výkon roku 2014.

Kdo Tomáše zná a nejlépe celých deset let jeho divadelní kariéry, asi mu nemůže tuhle cenu nepřát. Od té doby, kdy se poprvé coby čerstvý produkt hudební reality show zjevil v muzikálu Miss Saigon, už ztvárnil dalších 20 rolí. Těžko by k tomuhle neuvěřitelnému počtu došel, kdyby si hned s prvním představením neuvědomil, jak tvrdě na sobě musí začít pracovat.

Léta dřiny na Ježkově konzervatoři, ale i každé zkoušení nového představení pod zkušenými režiséry ho posouvalo vždy o kus dál. Už v Draculovi si pan Bednárik všiml Tomášova nejen pěveckého ale i hereckého talentu. Ján Ďurovčík se zase nedávno nechal na jednom z konkurzů slyšet, že Tomáš je jedním z nejlepších muzikálových zpěváků, se kterými měl tu čest pracovat.

Poctivost v přístupu k práci mu přinesla řádku krásných rolí a po sobotním večeru také třešinku v podobě cenné vázy. Těch, kteří Tomášovi Thálii přejí, jsou podle facebookových gratulací desítky a desítky. A další oslavné vzkazy mu cvrlikají na mobilu možná ještě teď.

Ale jako každý rok se určitě i letos najdou tací, kteří se při rozdělování cen ušklíbli a opět si budou tvrdit svou, jak je komise zaujatá. Pravděpodobně jde o ty, kteří ostravskou Evitu ani neviděli a sami si ve skrytu duše mysleli na jiného favorita. Vždyť jen kolik poprasku vzbudila absence nominace někoho z pražského Fantoma opery.

V Tháliích ovšem více než v jakékoli jiné anketě platí mušketýrské heslo "jeden za všechny, všichni za jednoho". Strašně moc tu záleží na představení a divadle jako celku. Jak už sám Tomáš v mnoha rozhovorech řekl, v Ostravě se dělá opravdu poctivé divadlo. Bez nějakých velkých reklam v bulváru a jiných komerčních akcí dřou všichni členové souboru od dirigenta až po posledního sboristu. Není divu, že se jim Tomáš tak zalíbil a nechali si ho tam pro Evitu a následně i pro Sunset Boulevard. Jsou totiž všichni ze stejného těsta a Tomáše si proto váží.

Muzikáloví fanoušci vždy v listopadu lamentují nad tím, jací skvělí zpěváci se pohybují na divadelních prknech, ale v Českém slavíku jsou daleko v poli poražených. Dávno pryč jsou doby, kdy si zlatou sošku vyzpíval Dracula Daniel Hůlka. Pokud se nepohybujete pravidelně na titulních stranách bulvárních periodik a nejste hvězdou společenských verčíků, máte v anketě popularity jen pramalou šanci.

Tomáš se před časem vydal po jiné cestě, snažil se nezavdávat médiím příčinu šťourat se mu v soukromí, začal se věnovat hudbě, která je jemu srdci nejblížší a ne, která se líbí masám, a dál se zdokonaloval v muzikálovém umění. Co nedocení obyčejný lid, docení odborníci a na letošních Tháliích se to potvrdilo.

Proto Tomášovi tu krásnou vázu přejme a doufejme, že to je jen první vlaštovka!

Opět v Rytířské a zase jinak

30. května 2014 v 15:09 | Míra Harnoch |  Vystoupení
Kdo se bál, že o poslední květnovou středu uslyší a uvidí v pražském Divadle v Rytířské něco, co už dávno zná z předchozích koncertů Tomáše Savky, ten by se šeredně spletl. Opět se potvrdilo, že každý koncert je něčím jedinečný, má speciální kouzlo, atmosféru a že, když stojí na plakátě, že přijde i překvapení, není to reklamní trik, ale fakt, který kolikrát neplánuje ani samotný zpěvák.



Tomášův rozhovor pro MF Dnes

7. dubna 2014 v 18:42 | MF Dnes |  Články
OSTRAVA Známý muzikál Evita, proslavený například Madonnou, který měl nedávno premiéru na scéně Divadla Jiřího Myrona, by měl být událostí ostravské sezony. Poprvé se v Česku objevuje v nastudování, které bylo nedávno uvedeno na Broadwayi s novými aranžemi. V hlavní roli postavy Che zpívá Tomáš Savka, známý zpěvák, který v Ostravě na tuto roli vyhrál konkurz. "Na soustředění jsem snad ještě těžší roli neměl," přiznal Savka.

* Jak často jste v Ostravě?

V Ostravě jsem od února prakticky pořád, ale jezdím nazpátek do Prahy podle toho, co zrovna zpívám v Praze nebo jinde. Doma jsem minimálně a přece jenom mi to chybí.

* Jakým způsobem trávíte v Ostravě volný čas?

Jsem ubytován v divadelní ubytovně, kde trávím většinu svého času. Volného času moc nemáme, ale pokud ano a je hezky, jdu se projít. Když je ošklivě, tak spím. Mám tu kamarádku, která mě úplně náhodou provedla podél řeky, místním parkem a okolím. Užil jsem si to a jsem překvapen, kolik zeleně tady je. Dokonce jsme se domlouvali s herci na společném výletě, ale není na to čas.

* Necháváte si to v záloze?

Doufám, že to vyjde. A taky doufám, že stihnu aspoň výlet, co jsme si naplánovali do Štramberka.

* Jak snášíte zdejší ovzduší?

Nijak zvlášť to neprožívám, nebo se aspoň snažím si to nepřipouštět. Ale samozřejmě to ovzduší cítím. Jsem z chráněné krajinné oblasti, kde vzduch je opravdu velmi čistý, a když tam po delší době přijedu, třeba po třech měsících, tak se mi úplně zatočí hlava. Ale v Praze je to dost podobné, srovnatelné s Ostravou, tato dvě místa si nemají co vyčítat.

* Jak jste se o konkurzu na Evitu doslechl?

Asi před dvěma lety jsem vystupoval v Karviné s Radkou Fišarovou, dirigoval Marek Prášil, jeden z dirigentů Evity. S jeho přítelkyní Veronikou Gidovou hraji v muzikálu Pomáda. Ptal jsem se tehdy: Děláte nějaké konkurzy? Nejsem ten člověk, který je vyhledává. Vysílám zprávy nahoru, aby mi něco spadlo z nebe, což se mi vlastně daří. Takže jsem se o konkurzu dověděl přes své přátele a přijel jsem s textem. Za což se stydím, protože jsem jej neuměl zpaměti. Musím se na něj dodnes pekelně soustředit, abych nezazpíval něco jinak.

* Ztvárňujete postavu Che, který vypadá jako bouřlivák, jak se vám hraje?

Che není bouřlivák, snažím se ho pochopit. Celou dobu je to alter ego Evity, není vypravěč děje, ví, jak to dopadne, jako jediný. Varuje a hlavně říká myšlenkové pochody Evity nahlas. Na soustředění jsem snad ještě těžší roli neměl. Co se týká rozsahu, to ano, ale jinak ne. Na řadu myšlenek mám jenom jednu větu a musím ji říct tak, aby v ní bylo obsaženo všechno.

* Takže jste se s podobnou rolí zatím nesetkal?

Ne, nesetkal. Ztvárňoval jsem různé charaktery, kladné, záporné, namyšlené, lehkovážné hrdiny, ale nikdy jsem neměl možnost ztvárnit něčí myšlenkové pochody.

* Co děláte ve chvílích, když nepracujete a neprocházíte se Ostravou?

Miluji Voskovce s Werichem, přečetl jsem nedávno jejich korespondenci. Četl jsem asi desetkrát Švejka, jako malého mě zajímaly foglarovky.

* O Ostravě jste určitě slyšel, že je černé město. A vy se tu procházíte v bílé košili?

Každou informaci, kterou nemám ověřenou, beru s určitou rezervou. Sám pocházím z hornického města Horní Slavkov, těžil se tam cín a pak, když přišli Rusové, tak i uran, takže horníky znám. Překvapilo mě, jak je Ostrava hezká, čistá a jak je uklizená. Ne v každém městě to takhle bývá, ale já jsem byl v centru a podél řeky, nevím, jak je to dál. Co jsem viděl, to se mi líbilo.

* Tady se kdysi tradovalo, že když si člověk ráno oblékl bílou košili, odpoledne ji měl černou.

Cha cha, tak to už evidentně není. Také mě baví železniční spojení sem. Sednete si do vlaku a za tři stovky jste v Ostravě. Kéž by jednou bylo takové spojení k nám domů do západních Čech. To je velká výhoda.

* Na kterou pasáž z muzikálu byste rád upozornil?

Moc se mi líbí závěr, režijně je moc hezky zpracovaný. Z mého pohledu je zajímavá árie Svůj Olymp už znáš, moment, když Che poprvé přestane být k Evitě kritický. Celou dobu ji varuje a toto je moment v druhé půlce, kdy ona má za sebou vrchol kariéry, ale už se u ní začínají objevovat zdravotní problémy. Che jí fandí, ale také ji varuje. Kdo bude pozorně poslouchat, měl by zaznamenat, že jí domlouvá. Hezký moment.

Tomáš Savka naplní Divadlo v Rytířské swingem a májovou romantikou

8. března 2014 v 18:51 | Tisková zpráva |  Vystoupení
Za romantickým prožitkem nemusíte chodit jen na Petřín. Ve středu 28. května zpěvák Tomáš Savka navodí v Divadle v Rytířské pravou májovou atmosféru pomocí živé hudby a zamilovaných swingových melodií. Hostem jeho koncertu, dvojsmyslně nazvaného "Maybe Swing", bude známá šansoniérka a česká Edith Piaf Radka Fišarová. Těšit se můžete na hudební překvapení.


Vánoční pohoda ovládla Divadlo v Rytířské

15. prosince 2013 v 0:30 | Míra Harnoch |  Vystoupení
Skoro jako by nebylo teprve 14. ale už 24. prosince. V sobotu se v pražském Divadle v Rytířské sešla rodina, přátelé, kamarádi a nejskalnější příznivci Tomáše Savky, aby spolu s ním oslavili vánoční čas a blížící se konec pro mnohé (včetně Tomáše) možná náročného roku. V krásných barokních prostorách se rozezněly swingové melodie smyčcového kvartetu a jazzového tria a i s vánočním stromečkem na pódiu byla atmosféra dokonalá.



Kam dál